Dva základní přístupy politiků k událostem kolem „Společného prohlášení nejvyšších ústavních činitelů ČR“ a pak kolem kauzy Brady se liší odhadem, nakolik jsou pro ně důležité. Jedni situaci zřejmě vyhodnotili jako bouři v pražské sklenici vody a snahu politické konkurence vytlouct kapitál z lidských emocí.

Bohuslav Sobotka se tedy snaží vystupovat jako duch, který se vznáší nad vodami. Prezidentovi vzkazuje, že by měl Jiřího Bradyho vyznamenat, a v opačném případě to prý bude hradní malost. Nechce si ale s nikým zadat, a tak jedním dechem nazve akci na Staroměstském náměstí, kam přijdou lidé nespokojení se Zemanem na Hradě, trucpodnikem.

Nabízí se vysvětlení, že v tom vidí pouze politický tah Petra Gazdíka, Mariana Jurečky, pak Michala Horáčka a dalších, kteří se připojí. A potud má dokonce pravdu. Jistě že si aktivní politici a ti, kteří jimi chtějí být, přihřejí na Staromáku vlastní polívčičku.

Jenže to není všechno. A nejspíše toto nebude na celé věci ani to nejdůležitější.

Miloš Zeman a Jiří Ovčáček dlouhodobě a cíleně provokují nemalou část společnosti v zřejmém přesvědčení, že jde o občany bytostně neschopné postavit se hulvátství na odpor. Musí je v tom utvrzovat obvyklé reakce vládních politiků v čele se Sobotkou, kteří mezi Zemanovými náložemi poskakují jako na minovém poli, protože se bojí, že kdyby se pokusili minu znehodnotit, urve jim ruce a politické přirození.

Jenže jsou tu také lidé mimo politiku, kteří po posledních prezidentových kouscích dospěli k názoru, že je to takový vřed, že už ho nelze dál přehlížet, nechtějí-li se cítit jako čeští občané od hlavy k patě v močůvce. Na Staroměstské náměstí by nejspíše přišli, i kdyby alternativní oslavu pořádal Svaz chovatelů drobného zvířectva. V těchto dnech pečlivě sledují, kdo se dostaví za Zemanem na Hrad a kdo naopak na Staromák. A dobře si to zapamatují do okamžiku dalších voleb.

No jo, Praha, mohl by říct kdejaký politik. Ta nerozhoduje. Jen aby se nespletl, že půjde jen o lidi v hlavním městě. Urážení národní suverenity a urážení starého zasloužilého muže nezvedá ze židle jenom Pražáky. Politika je kalkul, ale jsou chvíle, kdy do toho vstupují opravdové emoce voličů.

Nejlépe v této situaci čichá člověčinu Andrej Babiš. Ty tam jsou jeho výstupy v roli pavlačového bijce. Najednou mluví střídmě, vyváženě a dává si záležet, aby ho lidé nezařadili k Sobotkovi, natož k Zemanovi. A kam půjde 28. října? Nikam. Jede s dětmi ven na prázdniny. To je panečku politik.