Článek
„KDU-ČSL je vítězem voleb,“ četl si zprávy v mobilu místopředseda strany Marian Jurečka. „To jsem ještě nikdy nečetl,“ usmíval se. Tak to včera zaznamenaly dějiny. Stejně jako to, že u lidovců bouchaly zátky, ale předseda Pavel Bělobrádek nepil, protože byl vychován tak, že slavit se má prací.
Radost vítězů a fanoušků je vždy pochopitelná. Ať vyhráli mistrovství světa, nebo utkání ve stolním fotbalu. K čemu mělo blíž druhé kolo senátních voleb s jeho rekordní, tedy nejnižší účastí voličů, ať zváží každý sám. Obdobný dopad na celkový stav politiky mají i jeho výsledky. V tomto smyslu měl Bělobrádek pravdu, oslavovat tento úspěch jinak než další prací by bylo mimoňství.
Slova lidoveckého šéfa, že se voliči spikli proti kandidátům Andreje Babiše, platí jako bonmot. Jistě, určité množství spiklenců, kteří o sobě ani nevěděli, že spiklenci jsou, Babiše nemá rádo. Zároveň žije v zemi nesrovnatelně více občanů, kteří ho chtějí v pozici generálního ředitele rodinné firmy Česko. Jen tentokrát k urnám nepřišli.
Za rok ve volbách do Sněmovny to bude naše kvalifikace na mistrovství světa. A následky budou jiné. S Bělobrádkem lze souhlasit: „Musíme bojovat za to, aby se ČR nestala zemí, která bude mít autoritářský režim a která tady bude mít vládu jedné strany, jako jsme to už viděli například v ostatních zemích V4.“
Co ale nelze včerejšímu druhému kolu upřít, je symbolický význam řady momentů. Prvnímu říkejme férový sportovec Andrej. ANO utrpělo debakl v senátních volbách, co s tím? Jasná věc: Senát zrušit, když Babiš nevyhrává! zde
Příznivce zlého politického bizaru nepotěšilo v celkových výsledcích fiasko jejich oblíbenců. Ať těch z kategorie hard, nebo softíků. Série kandidátů typu Martina Konvičky se samotným Konvičkou jako vlajkovým velbloudem uviděla od voličů palec dolů. Netáhla ani růžová Barbie a bratři v letitém uměleckém triku Felix Slováček a Vlastimil Harapes, kterým se zachtělo bůhvíproč zrovna do politiky, zůstali před branami taky.
Bylo by banální říkat, že Babiš spoléhal na Josefa Váňu jako na prvního v cíli, ale proč by ho jinak zaúčtoval coby slibnou akvizici? A nic.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.
Symbol je taky Zdeněk Škromach. Ve funkcích skončil, může se věnovat zálibám. Nejdřív do bazénku, udělat další, prý nekorektní hovory. Pak vylézt, zapálit ohně, dát si pár skleniček, ať ji trošku má, a hajdy na kolo. Po návratu může kandidovat na prezidenta anebo psát paměti, v nichž slibuje nemilá odhalení. Třeba se toho někdo zalekne a nějakou funkci mu vrátí...