Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Ulsuríta ve svobodných hlavách

Novinky, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Budu citovat z knížky, kterou v těchto dnech čtu. Bude toho trochu více, ale stojí to za to, uvidíte.

„Metoděj si uhladil vousy.

‚Nemůžu ale přijít na to, co je to ta Ulsuríta… Je to člověk, nebo čert?‘ - ‚Ani jedno,‘ odpověděl Jefim. ‚Ty, brácho, uvažuješ nesprávně. Vždyť jsem ti říkal: v hlavním americkém městě mají ulici… Kdo tam bydlí, nevím, ale název má Wall Street a stojí na ní banky miliardářů. Ti kazisvěti nenechají pracující lid žít v klidu...‘

Metoděj se zamyslel.

‚A teď řekni, má tenhle Ulsurít zálusk na naši zem?‘ – ‚Ať si trhne nohou!‘ řekl Jefim. ‚Měli takový nápad zahrabat se chapadly do naší země a přicucnout se k ní...‘– ‚Ty potvory!‘ zvolal Metoděj. ‚Povídali, že mu hráli! Ať jdou do háje zeleného! Tato země je naše!‘“

Ať nikoho neuvede v omyl naprostá shoda posledních Metodějových slov s názvem čerstvě vydané knížky pana prezidenta. Spojovat to by bylo opravdu velké nedorozumění. Cituji z románu Semjona Babajevského Rytíř zlaté hvězdy, který vyšel v roce 1949 a natolik uspokojil Josefa Stalina natolik, že této knize a následně jejímu pokračování Světlo nad zemí dal Stalinovu cenu.

Metoděj je bača, který celý život neměl na starost nic jiného než ovce. Ani mechanizace kolchozu, kterou horlivě propagoval jeho bratr Jefim, ho vůbec nezajímala. Taky mu bratr vyčítal, že je málo uvědomělý, že mu stačí ti berani s ovcemi a o situaci v zemi a ve světě se vůbec nezajímá. Tak aspoň o Wall Streetu mu povykládal – a uznejme, že Metoděj zareagoval správně. Jak se patří pro nevzdělaného kubáňského baču v době Stalinovy nadvlády.

Dnes naši spoluobčané, kteří nenávidí Ulsurítu, aniž ji kdy zahlédli, jednají zcela svobodně. Nejsou to žádní bačové. Mnozí z nich se honosí vysokoškolským titulem před jménem a leckdo i za jménem. Jenže, dámy a pánové, ruku na srdce: svět, který je vykládán jako boj, v němž naši správní hoši čelí zlým hochům z ciziny, je báječné místo pro bačování oveček.

Věřit, že za všechno může Ulsuríta, je záviděníhodný stav. Je jasno. Tam, na Západě, hlavně v USA, jsou kazisvěti, kteří nenechají pracující lid žít v klidu. Zde jsou naši ochránci v čele s panem prezidentem, který už slíbil, že kdyby něco, vezme si kvér a půjde na hranici zastavit hordy. Nejsou žádné hordy? Co není, může být. I motyka vystřelí. Není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Josef Vissarionovič může být v pekle spokojen.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám