Článek
Odsoudit Camerona by však bylo příliš jednoduché. Je mu potřeba přiznat také zásluhu. On a stoupenci setrvání Velké Británie v Evropské unii v podstatě udělali pro sjednocený kontinent více než kdokoliv jiný v poslední době. Shromáždili nespočet argumentů pro tvrzení, proč je Unie dobrá. Poučením pro současné politické představitele Unie je, že je mají opakovat častěji a lépe.
Dozvěděli jsme se, že Unie je zárukou míru v Evropě, což je její původní hlavní cíl. Že přináší prosperitu a obchodní smlouvy a díky své velikosti dokáže jednat o obchodu i jiných oblastech s giganty a regionálními celky typu Čína, Rusko, Spojené státy, Latinská Amerika lépe než státy samotné. Ze zahraničních doporučení jsme také zjistili, že i tak velká země a bývalá velmoc, jakou je Velká Británie, má šanci zvyšovat svůj vliv a tím i moc a bohatství pouze ve větším integrovaném celku. Jediná země, která jí odejít doporučovala, bylo totiž Rusko.
Motivací radosti Kremlu z odchodu ostrovního státu nebylo ani tak to, že by v jeho zájmu bylo srazit Evropskou unii na kolena. Potřebuje totiž stabilní a bohatou Evropu jako obchodního partnera, který bude kupovat jeho surovinové zdroje. Odchod Británie však v očích Putina znamená oslabení vazby na Spojené státy, hlavního rivala Ruska. Ostatně země západní Evropy mají dlouhou tradici ve spolupráci s východním medvědem. A že mají povinnost i chuť spolupracovat, potvrdili při návštěvě Petrohradu v minulých dnech italský premiér Renzi a šéf Evropské komise Juncker.
Cíl obrodit a zlepšit Evropskou unii ostatně ohlásil francouzský prezident s douškou, že se tak stane s Británií i bez ní. Cíl společného sjednocení a silné Evropy, která jediná může zaručit věčně rozhádaným, do rozbrojů a válek ponořeným Evropanům návrat na výsluní světové moci, zbavil se brexitem největšího potížisty. A časté překážky užšího sjednocení.
Můžeme tedy očekávat posílení integrace států tvrdého jádra a eurozóny. Brzdy užšího sjednocení také ztratily svého největšího zastánce, se kterým ostatní museli počítat. Bez britských hlasů stěží nyní něco zablokují starým členským zemím, které se především chtějí integrovat.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Evropská unie tak paradoxně může být výsledkem britského referenda posílena. Každý si však nyní bude muset vybrat, zdali do ní chce patřit tak, jak má vypadat. Jako stát se vším všudy, podle jejího hesla „Jednotni v rozmanitosti“.