KOMENTÁŘ: Obce versus školy - Václav Klaus ml.

Jenže stejně jako se na Šumpersku blahé paměti komentátoři radši moc nevyjadřovali k panu Bobligovi z Edelstadtu ani k jeho věrnému sluhovi Ignáci – vynechám to taky a budu se držet svého kopyta, školství.

Čím dál častěji slýchám od ředitelů stesky na vměšování starostů (a obcí) do chodu škol a vzpomínání na dobu, kdy byly školy řízeny oborově (okresním školským úřadem).

Jeden z posledních podobných podnětů mě nadzdvihl z několika důvodů. Zaprvé to bylo u nás, na Praze 8. Zadruhé jednu stranu sporu – oběť – trochu znám. Zatřetí nejde o malou vesnici.

Místostarosta Prahy 8 (a také poslanec parlamentu za hnutí ANO) Fichtner se sešel s vítězem konkurzu na ředitele velké bohnické základní školy. Vítěz konkurzu – pan Josef Buchal – následně napsal zastupitelům:

„… Pan místostarosta …se na mě obrátil se svými osobními návrhy, 'že mě jmenuje' ředitelem ZŠ Glowackého, P8 za předpokladu, že přítomnou účastnici schůzky jmenuji svojí zástupkyní. Jako další varianty uváděl, že ještě může výsledky konkurzu zrušit nebo že může ředitelkou školy jmenovat druhou účastnici schůzky. Uvedenou personální podmínku jsem odmítl, na prvním místě proto, že v případě jmenování ředitelem se sluší, aby se tento nejprve osobně setkal a jednal s úřadujícím zástupcem ředitele. Výsledek takové schůzky nelze předem předjímat. Na každý pád, každý zodpovědný ředitel školy si do svého vedoucího týmu jmenuje takové spolupracovníky, o nichž je přesvědčen, že ve spolupráci s nimi se mu podaří naplnit koncepční záměr školy. Je to jeho právo a současně zodpovědnost. Je smutné, pokud je jmenování nového ředitele podmiňováno personálními požadavky…“

Tou vynikající kádrovou rezervou byla manželka zastupitele koaličního partnera, což asi nepřekvapí. Jakož i to, že konkurz byl následně skutečně zrušen.

Pana poslance Fichtnera neznám, pana Buchala jsem viděl asi čtyřikrát v životě, neboť jako učitel na fakultní ZŠ Táborská i poté jako ředitel ZŠ Jesenice pořádal pěvecké a hudební soutěže Jarní petrklíč, kde naši žáci vždy soutěžili. Nicméně byl nejlepším kamarádem mého dlouholetého zástupce Daniela Přibíka, kterému jsem včera ještě kvůli této kauze volal, abych měl 100% jistotu.

Víte, to jsou takoví ti pedagogičtí blázni, co 1. července zahajují dětský tábor, pořádají soutěže pro žáky a tak. Nedřepí schovaní v ředitelně a nepěstují vztahy s nadřízenou vrchností, protože se věnují škole a žactvu. To dělají asi chybu, ale nazval bych to elitami českého školství.

Vítězí tedy (nejen v Chrastavě, ale i u nás) čisté svinstvo a politikaření místo péče o vzdělávání.

Když opustíme podobně nechutné případy a zklidníme emoce, řekněme si rovnou, že nulový vliv obcí na školy by také nebyl dobře. V jádru mohou totiž nastat čtyři případy: 1) osvícený starosta; osvícený ředitel 2) osvícený starosta; blbec ředitel 3) blbec starosta; osvícený ředitel 4) blbec starosta; blbec ředitel.

Myslím, že nejčastější typ je ad 1) stále v ČR.

Při měnění ředitelů by obce a státní správa (zastoupená inspekcí) měly mít rovnovážné postavení, doplněné pochopitelně zástupcem zaměstnanců. Tedy aby ani jedna strana neměla většinu.

Především však by mělo být zákonem jasně vymezeno, co všechno obce (ale i kraje) smějí po školách požadovat (výkazy, typy kontrol atd.) a všechno ostatní nikolivěk – neb školy jsou české, jsou financovány celostátně a ve výsledcích vzdělávání mají jisté jednotné cíle.

Snahy udělat si obecní ministerstvo školství a zcela manažersky a neodborně své školy řídit – to myslím otravuje život daleko více ředitelům než případné pletichy při vybírání ředitele.