Mám rád Miloše Zemana. Je srozumitelný, dobře se s jeho výroky pracuje. Smysl jeho sdělení pochopí i členové policejního sboru zvyklí spíše na rozkaz. Jako včera na Hradě.

Zopakujme základní body, aby se nestalo to, co prezident zkritizoval v projevu, kde tepal „často podplacená média“. Možná myslel ta, která mu v zájmu duševního zdraví zabránila přímé vstupy kvůli neukázněné pusse. Touto cestou nepůjdeme, věty zkopírujeme.

„Musíme si uvědomit, proti komu policie stojí. To nejsou názoroví odpůrci, protože ve svobodné společnosti má každý právo vyjádřit svůj názor, ale je názorem zapalování policejních aut, je názorem, když v Klinice se připravují demonstrace právě s cílem zapálit tato auta, případně znemožnit provoz Řízkárny.“ Prezident zde předvádí nadlidské znalosti údajně připravovaných trestných činů. Mimochodem premiéru Sobotkovi hollywoodští producenti při jednání v USA prý kývli na spolupráci za jediné podmínky. Že natočí remake Třicet případů vědmáka Zemana.

„Je třeba odlišit lidi, kteří svobodně vyjadřují svůj názor, od různých Kalousků, kteří se pouze zviditelňují šaškovskými akcemi.“ Zde je skryt pokyn pro nositele příjmení Kalousek: nechte se po dobrém přejmenovat. Nebo aspoň seďte doma na zadku. Jo, a týká se to i Šašků. Pak si nestěžujte, upozorněni jste byli včas. Možné rozšířit na různé Sobotky.

A nakonec to nejdůležitější: „Váš nevděčný úděl často spočívá v tom, že bráníte projevu duševně nenormálních lidí.“ To bylo adresováno policistům po předchozích pasážích. Cvak cvak, podvědomí pracuje, zprávy o tom, že řešit tibetskou vlajku na FAMU poslal policii člen prezidentské ochranky, se šíří. Duševní normálnost si rozvracet nedáme.

Nikdo nezabrání lidem, kteří se chystají protestovat proti takovému prezidentovi, aby mu to přišli říct při výjezdech do krajů. Tam ale bude převaha lidí jiného založení – a policie. U prvně zmíněných není třeba spekulovat, jak se budou chovat. Policisté nyní můžou dumat, která ze stran konfliktu je duševně normální, a zda je to ta, která je nechválí na Hradě, naopak kritizuje.

Kdyby napětí narůstalo, protesty se množily, srážky se šířily, byl by to ideální předpoklad, jak zpochybnit schopnost vlády udržet pořádek v zemi. Takto viděno lze pochopit velmi dobře informovaného premiéra, proč nesouhlas s hřmotnými Zemanovými útoky říká rezolutně, leč vždy tichým hlasem. Nechce riskovat nepokoje v ulicích doprovázené ruskými výkřiky o potlačování svobody projevu v Česku.

Na druhou stranu riskuje Sobotka kvůli tomuto postoji jinou újmu. Že ho spousta potenciálních podporovatelů bude pokládat za sraba. Taková nálepka se nestrhává snadno. I kdyby byla, jako že podle mě je, nespravedlivá.