Článek
Na první pohled vypadá vše jako v pohádce. Vídeňský státník přijel vlakem, zdůraznil zlepšující se vztahy se svým severním sousedem, poklonil se Masarykovi, usmál se na lid český i jeho legionáře. A pak přišla sledovaná tisková konference a vyjádření pro média. Zvolil nejlepší místa, aby všichni slyšeli, co má na mysli. Mile, ale důrazně uštědřil pár políčků.
Vztahy obou zemí se podle něj zlepšují v otázce dostavby jaderné elektrárny Temelín. To neznamená nic jiného, než že nejsou dořešeny a řešit se mají dál. Coby politik působící na rakouské scéně od roku 1970 si jistě pamatuje, jak Miloš Zeman ještě coby český premiér přirovnával rakouské občany podepisující petici proti dostavbě Temelína k slaboduchým. Výsledkem bylo jen rekordní zvýšení zájmů o petici na rakouské straně. A zájem dosáhnout svého i v budoucnu, který neustává.
Zeman tehdy nádavkem Rakušanům vyčetl, že vítali nacisty, Hitlerův anšlus Rakouska a sudetské Němce paušálně označil za zrádce, obhajoval odsun. Nu a tak tentokrát rakouský prezident prohlásil, že i v této otázce se vztahy zlepšují. Aby byly ještě lepší, měla by podle něj příští rok vyjít společná učebnice historie. „Aby oba národy dějiny nerozdělovaly“. Podtrženo sečteno – nepřepisujte dějiny, a pokud máme mít dobré vztahy v přítomnosti a budoucnosti, vyřešme minulost.
Nejpalčivější téma bylo však uprchlíci a migranti. Rakousko je pod trvalým tlakem států bývalého západního bloku kvůli zavřeným hranicím. Uzavřelo je jednostranným aktem dva dny po evropském summitu, který takový postup odmítl. Spustilo řetězovou reakci, nad kterou i někteří čeští politici vyjádřili uspokojení.
A rakouská obhajoba? My jsme je neuzavřeli z nesolidarity, ale protože máme žadatelů o azyl na devadesát tisíc. Což je více, než jiné větší státy, a tak můžeme přijmout jen určitý počet navíc. Nejsme tudíž nesolidární. To jsou státy Visegrádu, které odmítají se podílet a přijmout žadatele byť i jen pro pouhé vyřízení jejich žádostí, než budou vráceni či jim bude udělen azyl.
To zopakoval rakouský prezident i v Praze. Slova byla určena českému i zahraničnímu publiku. Rakousko volá po přerozdělování uprchlíků. "Žádná země Evropy nemůže vyřešit tento problém sama. A to je ten důvod, proč Rakousko volá po spravedlnosti přerozdělování. Když je v Evropě veliký problém, tak by se přeci všechny země Evropy měly nějakým způsobem spravedlivě podílet a spolupracovat na řešení tohoto problému".
Když dodal, že rozdílnost zájmů a názorů na řešení je dána odlišnou zeměpisnou pozicí České republiky, bylo dílo dokonáno. V překladu to znamená následující: My, Rakušané, si uvědomujeme, kdo nám má co nabídnout a kdo ne. Jsou to kupecké počty. Bohatý integrovaný Západ nebo chudý Východ. Proto jsme si svou stranu vybrali. Víme, že příště může být problém, se kterým budeme potřebovat pomoci od zemí, kterých se týkat přímo nebude, tak jako se dnes netýká problém uprchlíků přímo vás. Těch pár kilometrů však není tolik. Na kterou stranu a kam tedy půjdete vy, Češi?
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.