Článek
Po včerejších tragických událostech v Bruselu vypadá dnešní mimořádné jednání Sněmovny ke kauze Čapí hnízdo jako záležitost úplně jiného řádu. Ale mnozí voliči kvůli chování Andreje Babiše pociťují výrazné emoce. Vidět a slyšet jsou především ti, kteří pro něj mají primárně slovník navazující na tradici promluv prezidenta Miloše Zemana v Českém rozhlase.
Bruselské krvavé úterý přesto dodalo vážnosti jednomu z argumentů, které už dříve vyslovil premiér Bohuslav Sobotka: Situace v Evropě je nestabilní a za takových okolností rozbíjet fungující většinovou vládu by bylo nezodpovědné.
Teď si představme, že kvůli Babišovým vitálním pohybům tělem a jazykem, které vytvářejí neuvěřitelné kreace, kabinet skutečně padne. Ve chvíli bezpečnostní hrozby. Ačkoli bizarností a absurdit nám politika předvedla už dost, přece jen by nebylo nutné k nim přidávat další, která by mohla narušit vládní kroky pro bezpečnost země. A to, i kdyby vládl menšinový kabinet nebo vláda v provizoriu před předčasnými volbami. Nálada lidí je křehká květina.
Jinak se dá ve Sněmovně očekávat obvyklý folklór. Ve chvílích, kdy nejde o život, je politika vždy větším či menším divadlem pro více či méně důvěřivé voliče.
TOP 09 a ODS, pokud neopustí svou linii, pravděpodobně budou mluvit o tom, proč se Sobotkou hanba netříská, když nechává ve své vládě takový úkaz jako Babiš. Náš místní mnohoruký Šiva, nezmění-li obvyklé manýry, bude střílet všude kolem, obviňovat všechny ze spiknutí proti své osobě, hledat mouchy na svých kriticích, označovat je za lháře, zkrátka naplňovat posměšné rčení Všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo.
Snad se přitom zdrží výrazů, které dle očitých svědků používá na koaličních jednáních a které by mohly konkurenčně ochromit kdejakého zkušeného dlaždiče. Provokovat jiné k vzteku dokáže dobře i bez nich. Kdyby nevydržely nervy Sobotkovi a Babiše by skutečně ve vládě po jeho kolotočích nechtěl, mohl by budoucí bývalý ministr financí udělat fantastickou kampaň postavenou na tom, že mu nejen ubližují, ale ještě ho pronásledují. Babiše ovšem do vlády nepřinesl čáp, ale voliči, kterých neubývá. Měl by také podporu prezidenta republiky s jeho voličskou bází a nakonec by to nebyla špatná výchozí pozice pro prudký start do volebního klání.
Už se mnohokrát řeklo, že tento scénář si šéfové sociálních demokratů a lidovců, které vládnutí s Babišem mávajícím pěstí nad koaličním stolem spojilo do tandemu, prostě nepřejí. Mohli by se sice chtít ocitnout v pohádce, v níž si tuto osinu bez následků vytáhne a odnese nějaký čáp do svého hnízda. Ale na pohádky věří jen děti.
Alexandr Mitrofanov
Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.