Jenže sociální sítě nejsou úplně reprezentativní vzorek společnosti. Internet a anonymita počítačové obrazovky a klávesnice snese mnohé. I to, co by si jednotlivec nedovolil říci veřejně, tváří v tvář svému názorovému odpůrci. Prostě válka za obrazovkami má do války v ulicích blízko stejně jako třeba počítačová hra k reálnému životu.

Smutnou pravdou ovšem je, že vyhraněná diskuse - bohužel nijak slušná - se přenáší i do dalších oblastí našeho života. O duši lidí a morálním stavu společnosti spějící k fašizaci v boji tváří v tvář nepřítomné hrozbě hovořil kněz Tomáš Halík v Českém rozhlase zde.

Má v lecčems pravdu. Nástupu nacismu v Německu pomohl, mimo jiné, víc než dost příslib bezpečí a pevné ruky střední třídě obyčejných otců a matek rodin, kteří chtějí chodit do práce. My však nyní žijeme v jiné době, byť hnědnutí části společnosti je nepopiratelné.

Ani církev ale není jednotná. Zatímco Halík je na straně jedné, kardinál Duka slouží mši za zdraví prezidenta. Pro pluralitu názorů dobré, stav společnosti vystihující.

Když jsem viděl první články typu „kvůli názoru na uprchlíky se mi rozpadlo manželství“, pokládal jsem je za klasiku lifestyle žurnalistiky. Ale není to tak, lidé se skutečně nesmiřitelně hádají v rodinách, vztazích, na ulicích, v hospodách i kavárnách.

A nutno říci že o uprchlících, kteří zde opravdu nejsou. Domy hoří, v ulicích jsou demonstrace se šibenicemi, o násilí vůči premiérovi mluvil i prezident. Proto je třeba si připomenout, že politika do osobních vztahů nepatří. Neboli slovy svatého Pavla Korintským:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.

Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.

A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.

Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.

Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.

Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.

To je láska k bližnímu, o které apoštol mluví. Je na ni třeba dbát, je to základní křesťanská hodnota.

Syřany před pěti lety mohlo stěží napadnout, že bude v jejich zemi občanská válka. Dbejme o to, aby se obyvatelé České republiky také nestali předmětem debat, zda přijmout, odmítnout, a proč raději nezůstává mužská populace doma a nebojuje.