Očima Saši Mitrofanova: Tumáš, Vovo, odpustek

Setkání papeže a ruského patriarchy se odehrálo po neuvěřitelně dlouhé době. Jako přející bezvěrec jsem se zaradoval, že pro mě nepochopitelné nepřátelství kvůli výkladu pojmů či detailům obřadu snad postupně vymizí. Ve prospěch lidství, k němuž přece mají obě větve křesťanství své lidi vést.

Jenže nevím, zda celý svět, ale já jsem pak slyšel zprávu TASS. „Na setkání hlav církví se nejednalo o bohosloveckých otázkách.“ Tumáš… čerte se tady asi nehodí… faráři kropáč.

Taková záhada! Začal jsem vyhledávat reakce na schůzku. Nad nadšením ruské novinářky, která si uzmula láhev s vodou, jež stála mezi hodnostáři, a bude se od ní doma nabíjet svátostí, jsem chtěl pozvednout obočí, ale pak jsem to jen podtrhl nesouhlasnou vlnovkou. I proto, že patriarcha je ve své zemi také znám coby bývalý agent KGB s krycím jménem Michajlov.

Další ruská novinářka, která pracuje mimo kremelská média, napsala: „Vůbec nejsem nábožensky založená, ale setkání patriarchy a papeže, to je přece něco velmi dějinného a běhá z toho mráz po zádech.“

Média pracující pro režim měla jednotné podání, nejlépe to sfoukli v Komsomolské pravdě: „,Neviděli jsme se tisíc let!‘ Tato věta zazněla v pátek v Havaně doslova.“ Také všude jinde v ruském oficiálním diskursu, i v části českých médií, se vnucovalo, že jde o setkání hlav katolicismu a pravoslaví po 1000 letech. Jen ojedinělé hlasy se snažily uvést toto tvrzení na pravou míru: patriarcha Kirill není prezidentem pravoslavných, je pouze hlavou jedné z církví. Papež Pavel VI. a cařihradský patriarcha Athenagoras se setkali v roce 1964.

Ale koho to především v Rusku mohlo zajímat? Zadání znělo jinak: „Sláva Bohu! Setkání hlav církví je pojistkou proti třetí světové válce.“ (Alexandr Gamov, doyen Komsomolské pravdy). A další den proběhla bezpečnostní konference v Mnichově.

Mluvil tam Dmitrij Medvěděv. Jako ve filmu Vetřelec mu vykukoval z těla Vladimir Putin a tu a tam pronesl jednu ze svých typických výhružně arogantních vět. Ale to je jiné téma.

Řečník, který nutil Západ k dobrovolně povinnému návratu k Rusku, aniž se Rusko hodlalo jakkoli změnit, totiž řekl následující: „Včera jsme viděli vynikající příklad v náboženské rovině – příklad, jak se zahajuje vstřícný pohyb. Na Kubě proběhlo setkání nejsvětějšího patriarchy Kirilla a papeže Františka. Přitom tyto dvě křesťanské církve nejednaly po staletí. Je jisté, že znovuobnovení důvěry není snadné. Je těžké říci, kolik času si vyžádá. Ale musíme začít tento proces. Žádné předběžné podmínky nejsou zároveň přípustné.“

Tak se kruh uzavřel. Tumáš, Vovo, odpustek.