Hlavní obsah

Očima Saši Mitrofanova: Velmoc ve vývozu klapek na oči

Právo, Alexandr Mitrofanov

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Milan Malíček

Alexandr Mitrofanov

Článek

Posledně jsme se rozloučili otázkou, zda se dá něco dělat proti tomu, aby nepřevládal vliv lidí, kteří ztělesňují odpornou stránku plebejství a nesnášejí jeho pozitivní tvář. Tou je, podle Mikuláše Beka, „plebejství svobodné, které se osvobodilo prací a vzděláním, plebejství hrdé, sebevědomé, otevřené a také připravené pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje“.

V politicky sterilním prostředí by se to řešilo snáz. Takové prostředí však neexistuje. Není myslitelné silami nadšenců zapálených pro osvětu a správnou výchovu lidu a myslících, že mají osvícené lídry, dosáhnout proměny společnosti v pokrokový celek uvědomělých občanů. Ne že by to zanícenci nezkoušeli. Vždy ale narazí. V první řadě na poznání, že v tomto prostoru neoperují zdaleka sami.

Na můj text o místnosti plné benzínových výparů reagoval na Twitteru lidovecký europoslanec Pavel Svoboda. Napsal: „Obávám se, že politici se jen přičinili o sirky svou nepředvídavostí (v to počítám i sebe). Ale nádrž benzínem plnili jiní. 1) Oligarchové, kteří spolu soupeřili o vliv v politických stranách a nenávist jim vytvářela politickou páku na masy. 2) Ruské zpravodajské služby, které toto území perfektně destabilizují pomocí chytře vedené propagandy. Obě složky si navzájem nemusely pomáhat, ale konaly totéž: Divide et impera.“

Odpověděl jsem mu, že podíl politiků na současném stavu se mi zdá být větší, než by vyplývalo z jeho úvahy. Což ale neznamená, že s jeho závěry nesouhlasím.

Máme kliku, že je dnes na výsluní Andrej Babiš. Co bylo léta skryto v zákulisí, je nyní legitimní: velké množství i navenek solidně vypadajících občanů se dá jednoduše koupit. Nebo bude schopen aspoň jeden z lidí v ANO tvrdit, že k Babišovi šel kvůli vynikajícím myšlenkám, které toto hnutí vytvořily a provázejí? Šlo tady o moc, o vliv a peníze.

Ne že by se to nedělo v politice před Babišem. Ale v každé z tradičních stran lze najít členy, kteří doopravdy věří základním idejím, na kterých byla postavena. ANO má v rodokmenu mamon a šéfování. Jenže aby mohl jeden kupovat, musí být jiní na prodej. Vyrojily se jich spousty. Jakou tvář plebejství asi zastupují?

Mluvit o druhém Svobodově bodu je jako nosit dříví do lesa. V této zemi ví každý informovaný člověk, že jsme v hybridní válce, kterou vede Putinův režim proti EU a USA. Ale zároveň by mohlo Česko být velmocí ve vývozu klapek na oči. Nasazují si je – dobrovolně – nositelé „plebejství lokajského, které se sklání před vrchnostmi či despociemi“ (Bek).

Je šancí nástup nové, mladé generace? O tom někdy příště.

Alexandr Mitrofanov

Komentátor. Zabývá se vnitropolitickým děním a tématy spojenými s vývojem v Rusku. Získal Cenu křepelek (1994), Cenu Ferdinanda Peroutky (2000), Cenu Karla Havlíčka Borovského (2015) a Cenu Jiřího Ješe za komentář (2016). Vydal knihy Za fasádou Lidového domu (1998) a Politika pod pokličkou (2002, s Markétou Maláčovou), podílel se na sborníku Bludné cesty sociální demokracie (2005). Je aktivní jako mikrobloger @AlexandrMitrofa.

Reklama

Výběr článků

Načítám