Ve škole jsme měli vždy jako největší sázkovou událost zaměstnanců, hned po MS v hokeji, Vánoční tipovačku na počasí. A sice zhruba týden dopředu: jestli bude na Štědrý den v 15:00 ležet na zemi sníh (rozhodoval pohled z okna pana školníka) a kolik stupňů Celsia v 15:00 bude. Přesně na desetinu stupně (rozhodovala oficiální data z profesionální meteorologické stanice Praha-Kbely).

První část sázky byla v posledních letech tutovka – sníh nebude.

Druhá část sázení pak byla postupem let hodně vychytaná. Kbely jsou přece jen na kopci za Prahou a je tam zhruba o stupeň i víc chladněji. Oficiální teplota se měří ve dvou metrech nad zemí ve speciální budce, což je jiné než k jihu obrácený teploměr na stěně baráku…

Kantoři se vztahem k IT sledovali hlavní meteorologické servery (norské, americké), které vám počasí kdekoli na světě odhadnou i třeba měsíc dopředu, pouze je problém, že čtyři a víc dnů dopředu to nemá valný smysl.

Jednou jsem to vzal z gruntu a studoval průměrné teploty stanice za posledních 20 let a dokonce si udělal synoptickou mapu (což jsem předtím dělal naposledy na VŠ při zkoušce u doc. Kastnera), abych odhadl, jestli přece jen není naděje na příchod výraznější fronty.

Stejně vyhrál angličtinář Rufer nebo někdo, kdo tipl nějaké hausnumero, co ho právě napadlo.

Jeden rok jsem byl hodně blízko, měl jsem nějakých 9,6 (hodně teplo) a nikdo jiný takhle vysoko nešel. A ráno 24. prosince skutečně chodili lidi bez kabátů, vylejzali čmeláci a další hmyz – bylo přes deset stupňů.

Jsem jasně nejblíž, chachá. I jednodenní předpověď středočeská vypadala ještě dobře, fronta se měla vlnit někde na linii Beroun–Příbram. A ještě v poledne to tak bylo. V Plzni a ve Varech už měli sice o 3 až 4 stupně méně, ale na to se anglická královna ptát nebude. Pak se fronta pohnula. Studené fronty jsou rychlejší – mají tvar klínu (studený vzduch vytlačuje teplý nahoru) – ve tři už bylo jen něco přes 6 stupňů. Nevyhrál jsem nikdy.

Ale čert vem teplotní sázkové historky. Horší je ten sníh, protože české bílé Vánoce jsou nejkrásnější.

Nechápu lidi, co nejsou na Vánoce doma. Já to udělal jen jednou v životě – a nebudu to nikdy opakovat. Sice jsem mohl jezdit na kole v kraťasech a Španělé jsou milí a srdeční lidé, ALE…

Že nemají kapry (a trojobal) bych jim ještě odpustil. Ale oni nemají ani Ježíška a 24. večer nemají žádné Vánoce. Večer měli jakousi Kohoutí mši „Misa del Gallo“, neb narození Ježíška prý neoznámila kometa (hvězda Betlémská), ale kohout (sic). Španělské děti pak dostanou dárky až v lednu od tří králů (což je sice asi lepší než od tlustého červeného dědka, ale rozumíme si, že).

Mám rád pořádný strom, který doma voní. Chundelku. Když vidím souseda, co se jinak celej rok motá v montérkách, jak je slavnostně oblečený, hned si jdu taky vzít kravatu. Čím jsem starší, mám Vánoce radši. 

Přeji hezké svátky, vážení čtenáři, i Vám.