Článek
Podobný vývoj se však dal čekat. Právo a spravedlnost už v letech 2005 až 2007 vládlo, byť ne samostatně, a tehdejší ministři se také nedrželi při zdi při prosazování konzervativních idejí. Snažili se zcela zakázat interrupce, prosazovali školní uniformy, noční zákaz vycházení mládeže a chtěli vyhostit nemocné cizince.
PiS využívá toho, že za současné situace nemá protihráče. Na jaře vyhrál prezidentské volby nevýrazný Andrzej Duda, který sice musel ze strany odejít, ale vazby s ní nepřerušil. Po podzimních volbách má strana většinu v Sejmu i v Senátu a hned toho využila. Nová vláda odvolala šéfy všech čtyř civilních a vojenských tajných služeb s tím, že jsou rizikem pro bezpečnost země. Odvolán byl i policejní prezident a odvoláni byli nebo sami odešli též ředitelé železnic a tří energetických firem se státní účastí.
To je ale jen drobnost ve srovnání s tím, jak nová vládnoucí garnitura ohýbá zákony. Novým ministrem vnitra, který koordinuje činnost tajných služeb, se stal Mariusz Kamiński, odsouzený v květnu nepravomocně za zneužití pravomoci veřejného činitele na tři roky do vězení. Dostal také desetiletý zákaz zastávat veřejné funkce. Prezident Duda ho ale omilostnil.
Hlavní spor se rozhořel kolem soudců Ústavního soudu. Prezident nepřijal slib pěti z nich, kteří byli zvoleni za předchozí vlády. Sejm pak narychlo přijal zákon umožňující jmenovat pět nových – k PiS loajálních – soudců. Čtyři z nich složili slib do rukou Dudy.
Ústavní soud ale označil zákon, který umožnil tuto rošádu, za neústavní. Tři z první pětice soudců podle něj Duda jmenovat měl. Verdikt ale nebyl dlouho oficiálně zveřejněn, vláda ho odmítla uznat s tím, že o zákonu nehlasoval dostatečný počet soudců, a připravila další novelu.
Vývoj v zemi, která avizovala, že nemíní přijímat uprchlíky, jak se zavázala předchozí vláda a zvažuje, že napadne kvóty pro migranty u soudu, zneklidnil i předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze. Chce, aby se vývojem v Polsku zabýval Evropský parlament. „To, co se tam děje, má charakter státního převratu.“
Premiérka Beata Szydlová po něm chtěla omluvu, což odmítl, a polský ministr zahraničí Witold Waszczykovski smečoval: „Tak vysoce postavený politik by měl být lépe informovaný před tím, než vystoupí s veřejnými prohlášeními. Měl by přinejmenším vědět, že v Polsku proběhly svobodné a demokratické volby, jejichž výsledky jsou nezpochybnitelné.“
V tom má bohužel pravdu. Současnou vládu si Poláci zvolili sami. Právo a Spravedlnost vyhrálo jednoznačně – získalo 37,6 procenta hlasů při volební účasti 51 procent. V Sejmu její zastupitelé obsadili 235 křesel z 460. Většinu 61 křesel mají i ve stočlenném Senátu.
Aktuální pokles popularity PiS na tom nic nemění. Podle telefonického průzkumu TNS klesla na počátku prosince podpora strany z 42 na 27 procent a dvě třetiny Poláků vidí v prezidentovi Andrzeji Dudovi nesamostatnou figurku, závislou na šéfovi PiS Jaroslawu Kaczyńském.
O víkendu se kromě padesátitisícové demonstrace příznivců PiS před liberálním deníkem Gazeta Wyborcza konala i mnohem menší pětitisícová demonstrace liberálů. Bývalý polský prezident Lech Walesa dokonce varoval před rozštěpením Polska, které by mnoho vyústit v občanskou válku.
Poláci se však nemohou divit tomu, co přišlo po vítězství PiS. Jaroslawa Kaczyńského už jednou u moci zažili, byť tehdy na sebe více upozorňovala menší a ještě radikálnější Lepperova Sebeobrana.
Těžko si po různých výrocích Kaczyńského mohli myslet, že nyní to bude jiné, i když do voleb za sebe vyslal Beatu Szydlovou. Stále stojí v čele strany a tahá za drátky, prezident i premiérka ho pravidelně navštěvují. Bohužel v tomto případě neplatí Marxovo tvrzení, že dějiny se nejprve objevují jako tragédie, aby se opakovaly jako fraška.
Polsko se tak zařadilo mezi neliberální země stavící na nacionálních vášních, jako je paradoxně jeho hlavní nepřítel, putinovské Rusko, nebo Maďarsko, kde vládne autokratický národovecký populista Viktor Orbán. Mnoho na tom nemění ani to, že Kaczyński na rozdíl od těchto dvou raději zůstává v pozadí v richelieuovskové roli šedé eminence. A neměli bychom se těšit na to, že nám polská vláda pomůže zbavit se kvót na uprchlíky. Nástup podobných režimů, útočících na svobodu slova a projevu včetně uměleckého, je nebezpečnější než pár tisíc migrantů.
Můžeme se samozřejmě ohánět historií, že Polsko a Maďarsko postrádají demokratické tradice meziválečného Československa, ale neměli bychom se tím nechat ukolébat. I u nás vznikají politické strany jednoho muže, některé mají až balkánsko-ukrajinský oligarchický charakter, kdy miliardář vstupuje do politiky, přičemž některým už se podařilo uspět.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Současný prezident také opustil obnovenou zavedenou stranu a vyměnil ji za malou kohortu věrných, jež mu pomohla dostat se na Hrad. Národovecký populismus, nemoc autokracie a vpád oligarchů na politickou scénu hrozící nesvobodou bohužel nejsou jen doménou Balkánu a postsovětských zemí.