Můj názor na norský systém, tedy že děti nepatří rodičům, ale především státu, a stát je přitom zastupován soukromou společností Barnevernet, je dlouhodobý. Považuji to za nejstrašnější výplod neomarxistického šílenství, které čím dál více ovládá náš kontinent. Více jsem napsal zde na Novinkách v lednu.

Většina Čechů vnímá problém díky zoufalé paní Michalákové. Ta se, jako jedna z mála ze stovek obětí, obrátila o pomoc k českému státu, médiím a lidem. Kauzy se chytly noviny a tak to zastiňuje ostatní (navlas stejné či ještě horší) případy.

Věc je jasná. České děti jsou zadržovány kdesi v Norsku a mamince, která není trestně stíhána, není narkomankou ani alkoholičkou (snad dokonce pracuje v Norsku někde s dětmi) – jsou vlastní děti odebrány. Nyní po „mohutné“ snaze českých úřadů – je jí zakázán jakýkoli styk s dětmi. Jedno dítě jde k adopci, druhé rovněž už nesmí nikdy vidět.
Máte děti, vážení čtenáři? Dokážete si tu situaci představit?

Mamince je českými úřady doporučováno, ať vyčerpá všechny právní možnosti odvolání. To trvá měsíce a roky, a navíc víme, jaký bude výsledek. Vždyť i české politické reprezentaci se Norové smějí do obličeje a naschvál celou kauzu ještě vyostřili: „maminka už své děti neuvidí; nikdy; ani na minutu“.

Vinu nese z poloviny český stát, který od ledna neudělal ve věci takřka nic. Jediným zástupcem současné české vládní koalice, který se snaží ve věci dlouhodobě bojovat, je europoslanec KDU-ČSL Tomáš Zdechovský. Pak ještě zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, europoslanec Petr Mach (Svobodní) a poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09). Zástupci koalice i opozice bez většího vlivu.

Část ministrů, v čele s Michaelou Marksovou, otevřeně fandí norské straně a „čerpá norské fondy“.

Druhá část (premiér a ministr zahraničí), pod tlakem veřejného mínění, alespoň učinili jakési nemastné neslané kroky. Přesto jim za to děkuji. Nicméně poslední rozhodnutí Norů ukázalo, že snaha o jakýsi konsenzus, přátelskou dohodu a „nechat to řešit norskou stranu“ – byla směšná.

Situace obou (od sebe oddělených) českých bratrů je po roce úplně stejná, jako kdyby žádný český stát neexistoval. K čemu je ale kmen, země či stát, který nebrání vlastní děti?

A než přejdeme k norské velvyslankyni – rád bych se vyjádřil k chytrákům, kteří poukazují na: „ale vy jste nečetli spis“ ... Hmm, myslíte si, že Milada Horáková je obětí justiční vraždy? Jak si to můžete myslet, když jste nečetli spis!!

A teď ta velvyslankyně. Představuji si, že třeba do Japonska se vysílá velvyslanec se skvělou japonštinou, milovník místní kultury – zkrátka vyslanec státu, který místní zemi (lidi, jídlo, kulturu) miluje, má tam spoustu kontaktů, může se rozkrájet pro rozvoj vzájemných vztahů. Je trochu (z menší části) Japoncem.

Norská velvyslankyně v ČR Siri Ellen Sletnerová na snímku z ledna 2015

Norská velvyslankyně v ČR Siri Ellen Sletnerová

FOTO: Roman Vondrouš, ČTK

Norská velvyslankyně však není na půl cesty na straně Čechů a nebombarduje svou zemi s tím, že dochází k poškození vztahů obou zemí. Velvyslankyně naopak dogmaticky a s opovržením drží norskou pozici. iDNES uvedl stanovisko ambasády, že rodiče se mohou v Norsku v médiích vyjadřovat ke svým kauzám s Barnevernetem a nehrozí jim za to postih.

Realita: Jak uvedl zástupce paní Michalákové – v současném odůvodnění rozsudku se na straně 9 píše: „ Paní Michaláková v nebývale vysoké míře exponovala své děti v této kauze v různých médiích …“ Tak byla zbavena rodičovských práv.

Resumé: Paní velvyslankyně Ellen Sletnerová není přítelem České republiky a jejích občanů, její úřad vydává lživá prohlášení do novin.

Na místě je tvrdost. Vyhoštění velvyslance, vydání mezinárodního zatykače za únos dítěte na dotčené úředníky, pěstouny a podvodné znalce (je známý fakt, že původní „nezávislé“ posudky o „prospěchu dítěte“ vytvořil páreček psychologů žijící ve společné domácnosti). Vydání varování pro české občany cestujícími s dětmi do Norska (Norové nahlížejí na všechny děti nacházející se na území Norska stejně bez ohledu na jejich původ či národnost). A tak dále.

A když vám sousedi ukradnou dítě, tak je nezvete na oslavu domů. Ani na státní svátek 28. října. To je ještě to nejmenší.

Tvrdost je na místě, protože jde především o to, aby se takovéto věci neděly i na území České republiky. A že tu žijí aktivisté, co něco podobného připravují – si buďte jisti.