GLOSA: Praha bez řidičů - Josef Koukal

Radní Adriany Krnáčové dávají zjevně vale skromnějším plánům svých předchůdců z éry Tomáše Hudečka a volí vyspělejší a finančně náročnější variantu.

Otázku nároků na zajištění bezpečnosti takto sofistikovaného provozu bych ponechal odborníkům. Po zkušenostech z minulého týdne, kdy na nástupiště Masarykova nádraží vjel příměstský vlak vybavený strojvedoucím i automatickým brzdným systémem, si nejsem jistý, jestli je řidič na vlakové soupravě tím nejdůležitějším článkem.

Pozoruhodný je spíš optimismus pražského dopravního podniku potácejícího se v řádově miliardových ztrátách, ale i samotných radních.

Ne že by si Praha nezasloužila nejmodernější metro na světě. Víme ale, jak takové projekty v metropoli začasté končí.

Zlomyslně se chce poznamenat, že jeden tunel bez řidičů už v hlavním městě máme. Jmenuje se Blanka a v provozu měl být už dávno, nemluvě o jeho opakovaném prodražování.

Líbivá politika je hezká věc, ale za nějakých šest let, kdy by se měla akce dokončovat, bude tým Krnáčové patrně vystřídán dávno někým, kdo si bude možná lámat hlavu třeba s nějakými kabely nebo s jinou komplikací.

Před pár týdny radnice realizovala už jeden vstřícný krok, a to zlevnění ročních kupónů MHD.

Do rozpočtu ztrátového dopravního podniku šlo o zásek za stovky miliónů korun ročně. Těžko je kritizovat za popularizaci hromadné dopravy, někdo to ale nakonec bude muset zaplatit a nechť si každý daňový poplatník zkusí tipnout, kdo to asi bude.

Když peníze z dopravního podniku letí do daňových rájů k haciendám lobbistů, mají muži Roberta Šlachty z ÚOOZ pohotovost. Kdo má zbystřit, když se sypou do líbivé politiky pražského magistrátu?

Jedině volič.