Článek
V Austrálii je přitom klid, nečelí žádným výhrůžkám, jen náporu imigrantů. Austrálie však představuje dobrou základnu pro případný konflikt s Čínou. A ten je mnohem pravděpodobnější než další postup Ruska do Evropy.
Jasně se to ukázalo v závěru května po posledním incidentu v Jihočínském moři. Americké špionážní letadlo přeletělo nad umělými ostrovy, které Čína usilovně buduje na útesech Mischief a Fiery Cross na Spratlyho ostrovech, ačkoli leží přes 1200 kilometrů od nejjižnější části Číny, poloostrova Chaj-nan.
Sedm umělých ostrovů s vojenskými zařízeními má podpořit její nárok na více než 90 procent rozlohy Jihočínského moře včetně celých Spratlyho ostrovů. Peking se tak dostává do sporu s Filipínami, Vietnamem, Malajsií a Brunejí, které požadují šelfy navazující na jejich území. Prý tam čínští rybáři lovili ještě před Kristem a v 12. století byly některé ostrovy označovány za čínské.
Obsluha čínského vojenského radaru, monitorujícího vzdušný provoz v oblasti, na americkou posádku křičela, aby vypadla, že je tam čínské námořnictvo. Peking oficiálně protestoval, což není nic neobvyklého, tentokrát však čínský vládní list The Global Times v úvodníku napsal, že Čína je připravena dokončit své stavby v Jihočínském moři, a pokud budou Spojené státy trvat na zastavení čínských aktivit, „je válka mezi Čínou a USA o Jihočínské moře nevyhnutelná“.
Takovéto výroky nevypouští z úst ani ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin, který končí u toho, že tanky nepotřebují víza. O válce ani on otevřeně nemluví.
Obamova obranná politika se obecně považuje za neprozíravou, ale skutečnost, že přesunul pozornost do asijskopacifické oblasti, kam upírá své zájmy Čína, rozhodně nebyla chybou, ale naopak velmi prozíravým krokem. Vysláním námořní pěchoty a pak dalších sil do Austrálie ukázal Pekingu, že Spojené státy nenechají Číně, která haraší moderními zbraněmi, aby se jí každý lekl, volnou ruku a jsou připraveny zasáhnout, když se jejich spojenci dostanou pod tlak nebo budou ohroženy mezinárodní námořní cesty.
Čína postupuje mnohem agresivněji než Rusko, protože také mnohem silněji potřebuje zajistit surovinové zdroje. V jihočínském moři se může nacházet pod šelfem až 213 miliard barelů ropy. Ve Východočínském moři, kvůli kterému je ve sporu s Japonskem a Jižní Koreou, pak dalších 160 miliard. Do Jihočínského moře Peking už loni vyslal mobilní ropnou plošinu, aby zkoumala možnosti těžby.
Nejrůznější incidenty jsou v obou mořích, kde Čína prosazuje své zájmy, takřka na denním pořádku. Peking se svých nároků nemíní vzdát. Web Inquisitr se dokonce na závěr svého analytického článku ptá, jestli nemohou tyto spory vést ke třetí světové válce, když jsou USA i Čína neústupné. Tak daleko situace zatím nedospěla, ale to, že Říše středu chce přetavit svůj ekonomický úspěch do vojenskopolitického a získat strategické výhody, je značná hrozba. Čína na rozdíl od Islámského státu má jaderné zbraně a balistické rakety a prohlubuje svou spolupráci s Ruskem.
Ale i menší konflikt v asijsko-pacifické oblasti by pocítil celý svět, protože je to ekonomicky nejdynamičtější oblast. A nemysleme si, že je to daleko a nás se to netýká. Ekonomickou kontrakci bychom tvrdě pocítili i v České republice.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.