Usilovná snaha obou státníků je pochopitelná. Konflikt na Ukrajině se nedaří zastavit a boje letos zesílily. Hollande správně po jednání v Moskvě řekl: „Jestliže se nám nepodaří dosáhnout trvalé mírové dohody, velmi dobře víme, jaký bude scénář. Má jméno, říká se tomu válka.“ A přehnané nebylo ani jeho varování před rozšířením konfliktu, když prohlásil: „Nyní jsme ve válce, a ta válka by se mohla stát totální válkou.”

Mnoho rozsáhlých konfliktů vzniklo z relativně banálních příčin. Loni uplynulo sto let od zahájení první světové války, která se rozhořela po atentátu na následníka habsburského trůnu. Rakousko-Uhersko zaujalo vůči Srbsku nekompromisní postoj a výsledkem byl do té doby nejrozsáhlejší konflikt v dějinách lidstva.  Před 65 lety začala korejská válka, když se Kim Ir-sen pokusil sjednotit silou obě Koreje. Vnitrokorejský konflikt záhy přerostl ve střet USA a Číny, přičemž opakovaně hrozilo nasazení jaderných zbraní.

Zvažované vyzbrojení Ukrajiny, aby byla schopna čelit moderním ruským zbraním, by zřejmě vedlo jen k další eskalaci bojů a možná i k otevřenému zapojení Ruska.

Merkelová a Hollande se tomu snaží na poslední chvíli zabránit, přičemž dohánějí loňskou nedůslednost EU při řešení vnitroukrajinské krize, z níž se před rokem pokoušeli nalézt východisko ministři zahraničí Francie, Německa a Polska Laurent Fabius, Frank-Walter Steinmeier a Radoslaw Sikorski. V době sílících krvavých střetů v centru Kyjeva mezi bezpečnostními složkami a odpůrci tehdejšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče usilovně jednali. Nakonec ho dotlačili nejen k propuštění zadržených demonstrantů, ale i k vyhlášení předčasných voleb i ke slibu, že na podzim odstoupí.

Když ale tuto dohodu odmítl Majdan, kde bylo mezi demonstranty mnoho ukrajinských ultranacionalistů, nijak tyto státy nelpěly na dodržení dohody. Všichni se naopak tiše radovali, že Janukovyč je pryč a Ukrajina se otevřeně přikloní k Západu. Nikdo neuvažoval o tom, jak zareaguje Rusko, které má dlouhodobě pocit, že jej obkličují a k jeho hranicím se přibližují země NATO, i když mu bylo po rozpadu SSSR slíbeno, že k tomu nedojde. S Moskvou se ani nejednalo.

A už vůbec se nikdo nestaral o to, jak dění v Kyjevě mohou vnímat na ruskojazyčném východě, když v parlamentu převládli ukrajinští nacionalisté, kteří okamžitě zrušili i částečné zrovnoprávnění ruštiny. Zákon sice prozatímní prezident nepodepsal, ale i rozhodnutí parlamentu stačilo, aby se vášně dále vyhrotily. EU však nijak nezasáhla.

Nelze zapomínat, že krymská krize, která vyústila k odtržení poloostrova a jeho anexi Ruskem, propukla až po odstavení Janukovyče. A teprve po ní se rozhořely boje na Donbasu.