Ostrá veřejná polemika se vede kolem Stepana Bandery. Nemám na mysli jen ukrajinský a ruský prostor. Bandera se stal ústředním bodem výměn názorů mezi Čechy. Nejvýše se zatím toto téma dostalo v přestřelce prezidenta Miloše Zemana s českými ukrajinisty.

Banderova politická osobnost je bez jakýchkoli pochybností velmi kontroverzní. Na tom se shodnou i jinak nesmiřitelné strany sporu. Žádná neschvaluje vypjatou etnicky zaměřenou rétoriku, natož zvěrský volyňský masakr Poláků. Jablkem sváru je Banderův nacionalismus, jak tomu říkají jedni, nebo snaha osvobodit a osamostatnit svůj národ, jak tvrdí druzí.

Hlavní výtkou Banderových odpůrců je pak spojenectví, které dočasně uzavřel s nacistickým Německem. Jiná strana sporu ovšem namítá, že si mohl vybrat jen mezi tímto státem a stalinským SSSR. Tady se pravděpodobně nachází neuralgický bod debaty.

Sovětský svaz vznikl z obrovského sociálního experimentu ruských bolševiků. Proměnil se v době před druhou světovou válkou ve zřízení, které neváhalo obětovat milióny životů vlastních občanů ve jménu nejdříve sociální vize, posléze během vnitrodruhového boje o moc.

Kdo nemůže zapomenout banderovcům masakr na Volyni, měl by si vybavit osudy několika národů patřících do SSSR, včetně západních Ukrajinců, které byly vysídleny či jinak ničeny a měly z vůle sovětského vedení zaniknout. Kdo vyčítá Banderovi spojenectví s Hitlerem, měl by se vrátit do let 1939 až 1941, kdy byli němečtí nacisté povinně masově opěvováni v zemi sovětských komunistů jako nejbližší přátelé a spojenci proti zbytku Evropy.

Na rozdíl od generála Andreje Vlasova nebyl Bandera Stalinovým oblíbencem ani nepřísahal věrnost sovětskému státu. O zradu ve smyslu vojenském nebo občanském u něj nešlo ani jít nemohlo. Sovětské zřízení odmítal jako zločinné. Právě toto vnímání SSSR nedokážou přenést přes srdce ti lidé nejen v ruském, ale také v českém veřejném prostoru, kteří si dnes Banderu vybrali jako téma.

Své odpůrce obviňují z toho, že přepisují dějiny. A mají pravdu. Skutečně ty dějiny přepisují, aby byly další generace, které se budou chtít dozvědět, jaké doopravdy bylo 20. století, zbaveny nutnosti povinně používat sovětský mustr.

V Rusku samotném se této práce ujal tým odborníků pod vedením profesora Andreje Zubova. Jejich rozsáhlé dílo je od loňska dostupné i v českém překladu. V Praze jsem slyšel místní Rusku, která Zubova napadla: „Urazil jste Matku vlast! Matku jsme povinni vždycky hájit, i kdyby to byla odporná nestvůra!“

Češi, kteří dnes vášnivě buší do Bandery, SSSR jako svou matku jistě nevnímali. Pro ně ale byl z různých důvodů z přízně.