KOMENTÁŘ: Strach z radikální levice neškodí - Alex Švamberk

Dokonce to vypadá, že SYRIZA dokáže i vymoci úlevy pro Řecko, které dosud byly odmítány jako zcela nemožné. Alespoň odložení splatnosti má velkou šanci, i když zaznívají i hlasy podporující odpis dluhu.

Výsledky voleb přinesly Evropě nepříjemné probuzení. SYRIZA vyhrála volby, protože přišla se sociálním programem a razantně odmítla extrémně tvrdé podmínky finanční pomoci pro předlužené Řecko, které jsou podmíněny drakonickými úspornými opatřeními. Její předseda Alexis Tsipras odmítl další škrty a zvyšování daní a sliboval návrat části sociálních výhod alespoň pro ty nejchudší a nejpostiženější.

Leccos vypadalo jako opsané z halasně vytrubovaných plánů socialistických zemí - SYRIZA mluvila o bezplatném zdravotnictví, o zdarma poskytovaných snídaních ve škole.  Zdálo se, že na podobné výdobytky socialismu už slyší jen v Latinské Americe, zatímco v Evropě lidé pochopili, že ve střetu dvou protikladných systémů prokázaly kapitalismus a trh své přednosti nad poloochromeným plánovaným hospodářstvím věčného nedostatku. Nyní však podobné teze uspěly přímo v kolébce demokracie.

Ukázalo se, že bez tlaku soupeřícího systému kapitalismus ztratil dynamiku a schopnost reagovat na potřeby obyvatel, kteří se pomalu stávali jen ekonomickou položkou. Snažil se udržet růst pomocí půjček, které nakonec dostávali i lidé, u nichž bylo jasné, že je nemohou splatit. Když pak přišla největší krize od třicátých let, nastoupily razantní škrty, které postihly především obyčejné občany, zatímco banky většinou vyvázly. Byly příliš velké na to, aby je mohli nechat padnout.

Řecko, jemuž bylo umožněno přijmout euro, ačkoli nesplnilo požadovaná kritéria a lhalo, doplatilo na krizi nejvíce, protože si půjčovalo nad své možnosti. Vytloukalo klín klínem a půjčovalo si, aby mohlo splácet předchozí půjčky.

Mamutí pomoc od Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské centrální banky sice zachránila Řecko před bankrotem, ale byla podmíněna tvrdými škrty. Pomoc přitom šla především jenom na splácení předchozích úvěrů a úroků z nich. Už při poskytování půjček se řešilo jak zajistit, aby peníze dostali věřitelé a Řecko je nepoužilo jinak. Ve skutečnosti tedy šlo o skrytou pomoc věřitelům, kteří dál půjčovali Řecku na úrok, který byl pro ně výhodný, ačkoli jim muselo být jasné, že půjčky nikdo nesplatí. Platit to měli Řekové.

Po vítězství strany SYRIZA, která dokázala rychle sestavit vládu a na místo ministra financí jmenovala respektovaného ekonoma a silného kritika postupu bank za krize Janise Varufakise, se naráz ukazuje, že by Řecku ulevit nějak šlo a dokonce ani ty odpisy části dluhů by nebyly nemožné. Tyto hlasy ovšem nadále doprovází mantra, že dluhy se musejí platit. Zní zejména z Německa.

Vstřícnost řecké vlády, která je ochotna hledat konsensus, už nicméně uvítal předseda Evropského parlamentu. List Financial Times zase napsal, že oddlužit Řecko by bylo nejlepším řešením. Pro úlevy se vyslovil i americký prezident Barack Obama a ochotná k nim je i Francie. Nemožné se pomalu stává možným.

Ukazuje se, že tržní kapitalismus, který hlásá význam konkurence, potřebuje i ideového konkurenta, aby se nepřestal vyvíjet, štiku, která ho bude trochu prohánět, aby příliš neztučněl a neválel se jako kapři v bahně u dna.

Samozřejmě mnohým to vonět nemusí. Zamyslet by se měli především ti, kteří nechali zajít situaci tak daleko a zvolili problematické řešení řecké krize. Začíná to těmi, kdo schválili nebo přehlíželi zfalšované řecké statistiky, přes ty kteří dál půjčovali Řecku padajícímu do dluhové pasti a starali se hlavně o uspokojení věřitelů, a ne na to, jak Řecku pomoci vybřednout z krize. Ať už to byla šéfka MMF Christine Lagardeová, německé banky nebo bruselské úřady.