Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Sedmnáctý listopad - Václav Klaus ml.

Novinky, Václav Klaus ml.

Na přání redakce nevěnuji pravidelný pondělní komentář školám, ale výročí listopadu. Nebude to lehké psaní.

Foto: Právo

Václav Klaus mladší

Článek

Je to už 25 let, co jsem se prodral přes kordón policistů z Národní do Mikulandské. Uplynula více než jedna generace. Koneckonců můj profesor z gymnázia – Jiří Fork, kterého jsem potkal už v relativním bezpečí v Ostrovní ulici, byl v roce 1989 patrně mladší než já teď.

Čtvrt století je strašně dlouhá doba, i na nedávném diskusním večeru šesti pamětníků, už jsme taky nebyli žádní mladíci, ale plešatí a šediví strejcové. Tak si dovolím pár vzpomínek, dokud mi je stařecká senilita ruku v ruce s orwellovským vymýváním mozků našimi médii – úplně nezahalí.

Za uspořádáním listopadové demonstrace stáli nezávislí studenti STUHA (mladej Benda, Pánek, Semín a spol.) s plánem uctít památku Opletala a udělat průvod z Albertova do Opletalovy ulice (kus za Václavákem). To režim nepovolil, zato se ozvali svazáci. (Socialistický svaz mládeže byla, milé děti, mladá záloha Komunistické strany Československa – kde koncem osmdesátých let působila jen naprostá spodina společnosti, kariéristi, šmejdi a podobně. Byli všude, i u nás na gymnáziu i pak na fakultě, jezdili vlakama Družby do Moskvy, schůzovali, měli majetek a ozvučení a vše, a byli důležití. Byli to lidi, kteří, nebýt revoluce, by dnes vládli a vlastně vládnou veřejnému prostoru i tak.) Tento článek jistě vzbudí emoce, podobně, jako když jsem si onehdá dovolil uvést pravdivý fakt, že Vlajka byla protižidovská organizace českých fašistů. Takže radši uvedu hned „Já jsem nikdy na schůzi Pionýra, ani SSM nebyl.“ A mohu směle pokračovat v článku.

A svazáci – vedení Předsedou celopražské vysokoškolské organizace SSM – Mejstříkem – nabídli, že by se průvod jako konal pod jejich záštitou, vedl by jinudy (mimo centrum) a byl by tak jako nějak v přestavbovém, nikoli konfrontačním, duchu. („Přestavba“ byl, milé děti, termín pro jakousi kosmetickou reformu komunistického režimu, do čehož se českým Jakešům logicky moc nechtělo, museli však termín používat, neb to šlo od Gorbačova z Moskvy.)

O průběhu vyjednávání vím jen z doslechu, tak přejděme k manifestaci:

Zpočátku to skutečně byla manifestace mládeže zahájená neuvěřitelně debilním, vpravdě přestavbovým, projevem nějakého svazáka. Poté promluvil akademik-matematik Katětov a připomenul trvalé hodnoty: oběť Jana Opletala a podobně. Teprve třetí řečník, nezávislý student Klíma strhujícím projevem „Za svobodu se musí bojovat … nelze bez ní žít …“ změnil prudce náladu obrovského davu. I těch, co přišli demonstrovat a i spousty jaksi přihlížejících. Manifestace se změnila v demonstraci.

Jacísi organizátoři se snažili po skončení projevů navigovat všechny – nikoli doprava směr centrum, ale doleva k Vyšehradu. Mezitím se setmělo, spousta lidí odešla domů, ale naštěstí ještě zbyl slušný dav, co chtěl z Vyšehradu „na Václavák“ dojít společně.

Policie (připomenu, milé děti, že to nebyla demonstrace, jaké teď vidíte v televizi, kde někdo něco hází na policisty a dělá „bordel“ – to byli slušní, ukáznění lidé, co jen chtěli jít do centra a volali „Svobodu, svobodu“ „Nechceme Jakeše“ a podobně), no ale policie byla připravena a zastavila postup před Botanickou zahradou u tehdejší restaurace U Trajců a dnešního Ministerstva spravedlnosti. Průvod se mezitím otočil a podskalskými uličkami dostal na nábřeží a pak zahnul na Národní. (Zbytek, včetně těch „hezkých“ zásahových náklaďáků s radlicemi na lidi, jste, milé děti, jistě viděli v televizi. Dodám jen, že naživo je to o dost hnusnější pocit – hlavně najížděli zezadu od divadla tak zlověstně pomalu. Bylo to taky pár měsíců po masakru v Pekingu – bál jsem se. Fujtajksl.)

A nějaké poučení či „myšlenka dne“?

Vrací se to. I pocit strachu, co se má a co se nemá říkat.

Jak hezky řekl na nahoře zmíněném setkání pamětníků, redaktor Pečinka (nejméně šedivý ze všech), jistá stádnost českých intelektuálů nebyla projevem komunismu, ale jde bohužel o trvalý jev.

Naše hlavní noviny a televize už píší a melou všechny úplně stejně, jsou zcela zaměnitelné. A přitom byly doby v devadesátých letech (milé děti), kdy třeba Český deník psal úplně jinak než Právo. JINAK, představte si.

Je spousta témat, o kterých se nesluší hovořit.

Četli jste v poslední době něco o odsunu a vraždění Čechů v roce 1938? Týkalo se stovek tisíc lidí a i tady v Peci pod Sněžkou (kde píšu), ještě žijí pamětníci, kteří utíkali, aby zachránili holý život. Zato téma „hrozně nespravedlivého“ odsunu Němců a doprovodných excesů – rozebíráme zleva zprava, vysíláme a hrneme do dětí ve školách.

Mohli jste veřejně říci v roce 2004, že budete hlasovat proti vstupu do EU? No, v hospodě (jako za komančů) mezi kamarády jo. Ale veřejně třeba jako redaktor nebo ředitel školy – ani náhodou.

Můžete se divit, co je pokrokového na tom, když polonazí lidé v kůži a s pavími pery zastrčenými v tělních otvorech poskakují po ulici, sdělují nám své sexuální záliby a občas se bičují (tedy pod záštitou amerického velvyslanectví a magistrátu MHMPJ)? Můžete, ale musíte počítat s tím, že Vás označí za nácka a zlého zamindrákovaného člověka, který ve slušné společnosti nemá co dělat.

A abychom se vrátili k revoluci – dnešní doba dobře ilustruje Orwellovo heslo pro totalitní společnost „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost“. Mám na mysli „studentské vůdce“ či výrazné tváře listopadu. O některých (Benda, Semín, Klíma, Vidím) není slyšet nebo negativně a měli by upadnout do zapomnění. Jiní, za revoluce zpočátku vystupující za SSM (Pajerová) a nikterak výrazní, jsou těmi pravými vůdci a dnes nám budou kázat – „jak jsme to mysleli“ a „co jsme kde promarnili.“

To, že se i někteří svazáci chtěli vyšetřit násilí na Národní třídě a pak se přidali k celému převratu – bylo dobře. Pomohlo to dobré věci. Stejně jako, že členové ÚV KSČ Mohorita či Hegenbart nebo ministr Čalfa pomohli nahlodat jednotnost komunistického vedení a usnadnili hladký a pokojný průběh. Koneckonců i premiér Adamec a šéf StB generál Lorenc asi nepatřili mezi stalinisty, kteří chtěli revoluci potlačit silou. Ale zas jako morálními vůdci převratu nejsou – celé to bylo taky trochu proti nim, že.

No nic, 17. listopad je svátek nás všech. Tak vyrazím za chvíli jako každý rok se svíčkou. Sám. Doufám, že nepřinatrefím na žádnou ze skupinek, co má větší patent na „odkaz listopadu“ než ti klidní pokojní jednotliví občané.

Václav Klaus ml.

Absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK. Přes 20 let působil na půdě gymnázia PORG jako učitel, zástupce ředitele a ředitel (15 let). Pod jeho vedením se gymnázium stalo nejúspěšnější střední školou ve výsledcích státní maturity a dalších žebříčcích a rozšířilo se o další dvě pobočky v Praze a Ostravě.

Založil Asociaci aktivních škol (sdružuje přes 100 českých škol). Je autorem mnoha odborných článků, dvou matematických učebnic a dalších knih (publicistika, školský systém).

Od roku 2014 publikuje pondělní komentáře na Novinky.cz.

Vede jeden z největších českých šachových klubů a dosud aktivně závodí na kole.

Na podzim 2017 byl zvolen poslancem za ODS, 16. března 2019 byl ze strany vyloučen. Nyní je poslancem za hnutí Trikolóra.

Více se dočtete na osobním webu autora vkml.cz

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám