Článek
Protože narazit na záplavy prostitutek, které mají podle televizních záběrů na zákazníky ve čtyřsettisícovém městě skoro útočit, může být docela problém, takže zájemce o tento druh sexuálního vyžití si spíše udělá otlaky v botách nebo úplně zapomene, co vlastně chtěl, než dojde na to, aby si užil.
Nebo si ovšem může zajít do některého z několika známých či méně známých veřejných domů, které snad díky transparentnosti nikomu zas tak moc nevadí. Brno - to jsou veletrhy a motocyklové závody - tam bude jistě šlapek jako much, domníval se zřejmě autor nápadu.
Ovšem ty doby, kdy za zvláště valutovými turisty závodů aut i motorek skutečně přijížděly exkluzivní šlapky z celé republiky, které mnohdy pracovaly pod tichou ochranou veřejné bezpečnosti, jsou dávno pryč a z dotyčných žen budou s největší pravděpodobností ty nejhodnější babičky vnoučat na světě.
Pryč jsou ovšem i doby, kdy se těsně před přelomem tisíciletí kolem Moravského náměstí opravdu daly kolem půlnoci potkat zoufale mávající nejčastěji snědé nepříliš vábné ženštiny, které ve velkém množství nabízely cestu do ráje za velmi nízké ceny. Ovšem i ty už dávno pochopily, že v Brně by spíše zemřely hladem, než by si vydělaly na dávku pervitinu, o norkovém kožichu ani nemluvě, a rychle se odstěhovaly na nejbližší hranici s Rakouskem - nejčastěji na Znojemsko, popřípadě na západ republiky.
„Skutečně netuším, kdo s nápadem vytvořit prostituci jako debatní téma pro přímý televizní přenos přišel. Já s tímto fenoménem, byť ho nechci zlehčovat, rozhodně v Brně problém nemám, a to se pohybuji ulicemi a zvláště nyní před volbami i v noci hodně často. Domnívám se, že toto v našem městě na rozdíl od hazardu opravdu není tak zásadní problém a to koneckonců dokazují i policejní statistiky. Kriminální činnost ve spojení s prostitucí je zde minimální. Mám za to, že je zde mnohem více jiných problémů, které město trápí a které by se měly veřejně otvírat. Například prorůstání byznysu s politikou,“ míní Petr Vokřál z hnutí ANO. V debatě i v politice je sice novicem, ale politické průzkumy pod Špilberkem ho dávají na první místo v preferencích.
Pokud tedy téma mělo zvýšit sledovanost, pak mířilo na ty, co o Brnu mnoho nevědí, nebo je obecně zajímají více než komunální politika lechtivá témata. Ostatně o přeceňování tématu několikrát hovořili i samotní diskutující. Škoda tedy, že tolik času určeného především voličům bylo věnováno problému, který se měl asi řešit v jiném městě.
No a když prostituce, tak kde jinde než nádraží. Jeho nákladný odsun a postavení v nové lokalitě či naopak oprava stávající současné budovy mělo být podle některých další nosné téma, které Brno vzrušuje skoro tak jako lehké ženy. No jak koho. Petice pro či proti zachování nebo odsunu, petice za možnost uspořádat petici, petice proti peticím, to je sice docela zajímavý folklór, který někdy až ztrácí přehlednost.
Ale jak dosáhnout toho, aby se k zásadní myšlence vyjádřili mimobrněnští, kteří tvoří hlavní část cestujících, ovšem protože ve městě nemají bydliště, tak se podle současných pravidel vyjadřovat nemohou, to zřejmě nevzrušuje nikoho. A už vůbec ne ty, kteří se o nádraží starají hlavně z pozice byznysu. Ať už v nové, či stávající podobě. Ti totiž vlakem jezdí přece jen minimálně. Stejně jako už po léta málokoho vzrušuje, že po vystoupení z vlaku se každý cestující ocitne uprostřed nevzhledného asijského tržiště. Takže možná dobře, že se o problému vlastně ani téměř nemluvilo.
Miroslav Homola
Je vedoucí brněnské redakce deníku Právo.