Článek
Maličký kůň je chloubou centra miniaturních koní, které Veronica se svým manželem Wilem vedou už řadu let. „Přiběhne a sedne si vám do klína, nastavuje břicho, abyste ho na něm mohli podrbat. Úplně jako štěně,“ vypráví nadšeně šestapadesátiletá chovatelka.
Koník nevykazuje žádné známky dwarfismu (neboli trpaslictví). To znamená, že až na svou velikost má ty správné koňské proporce. Jedinou zdravotní komplikací je šedý zákal. „Narodil se prakticky slepý,“ říká Veronica.
Ve Francii jsou pouze dva specialisté, kteří jsou schopní u koní šedý zákal odoperovat. „První operace byla úspěšná, teď ještě čekáme na operaci levého oka,“ popisuje Veronika. I díky nabytému zraku si Bluey užívá každý moment, kdy může venku skotačit.
Tělo malé, ale proporce přesné
Američtí miniaturní koně, jak se malí koně plným jménem nazývají, jsou nejmenším registrovaným koňským plemenem. Výška měřená od posledních chlupů jejich hřívy u nich nesmí přesahovat 97 centimetrů. Od poníků se miniaturní kůň liší tím, že má stejné proporce jako normálně vzrostlý kůň. Poník má zavalitější tělo a kratší nohy.
Miniaturní koně se začali objevovat v Evropě už začátkem sedmnáctého století. S oblibou je chovala šlechta jako své mazlíčky. Využívali je ale i horníci k tahání důlních vozíků. Vedle amerických miniaturních koní vznikla podobně malá plemena ještě v Argentině či jižní Africe.