Hlavní obsah

Prince Williama ve Wembley vybučeli fanoušci

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Sobotní podvečer patřil v Londýně finálovému zápasu fotbalového FA Cupu, který se tradičně konal na stadionu ve Wembley. Utkání se osobně zúčastnil i princ William, který však musel snášet bučení některých fanoušků. William nicméně zřejmě sloužil pouze jako hromosvod, důvod bučení má totiž kořeny už v osmdesátých letech minulého století.

Foto: Profimedia.cz

Princ William se před sobotním zápasem setkal s hráči.

Článek

Princ William před výkopem přišel jakožto prezident Fotbalové asociace (FA) popřát hráčům Liverpoolu a Chelsea hodně štěstí, když se ale v londýnském svatostánku ozvalo z amplionů jeho jméno, značná část fanoušků Liverpoolu začala bučet. Bučení se pak neslo stadionem i při státní hymně, podobně jako v únorovém finále ligového poháru.

Na fanoušky později reagoval například předseda britské sněmovny Lindsay Hoyle, který chování fanoušků odsoudil.

„Finále FA Cupu by mělo být příležitostí, jak se sjednotit. Chování malé části fanoušků však bylo ostudné. Zvlášť v roce, kdy naše královna oslavuje významné jubileum,” konstatoval Hoyle.

Proč ale fanoušci bučeli na Williama, který v anketách bývá mezi nejoblíbenějšími členy královské rodiny? Ačkoliv důvodů může být víc, pro jednu z odpovědí je potřeba vrátit se do roku 1989, kdy došlo k tragédii na fotbalovém stadionu Hillsborough. Na tribunách bylo tehdy ušlapáno 97 lidí a 700 dalších bylo zraněno.

Mezi mrtvými byli právě fanoušci Liverpoolu, jenž měl ten den v Sheffieldu sehrát semifinále FA Cupu. Konzervativní vláda byla následně kvůli kontroverznímu vyšetřování terčem kritiky.

Historické napětí

Nehledě na tragédii na fotbalovém stadionu, vztahy mezi obyvateli hrabství Merseyside a vládou, potažmo královskou rodinou, nebyly dobré už od poloviny 70. let minulého století, kdy vinou restrukturalizace průmyslu došlo k úpadku liverpoolských doků a tradičního zpracovatelského průmyslu. Každý šestý člověk byl tehdy v Liverpoolu bez práce a obliba vlády a královské rodiny klesala k bodu mrazu.

I po desítkách let v některých lidech z Liverpoolu převládá pocit frustrace až nenávisti. „Scouse not English” hlásá jeden z transparentů na liverpoolském stadionu. Lidé tím dávají najevo, že se cítí být jakýmsi „státem ve státě”. Rovněž není překvapením, že 14 z 15 volebních obvodů v Merseyside ovládají levicoví labouristé.

Nesympatie k elitám jsou poměrně znatelné i během mezinárodních fotbalových turnajů, jakými jsou mistrovství světa či evropský šampionát. Není výjimkou, že část liverpoolských fanoušků otevřeně vystupuje proti národnímu týmu.

Bučení na členy královské rodiny a státní hymnu je tak spíš odkazem na neurovnané vztahy mezi oběma stranami a bojem proti moci než vyjádřením osobních nesympatií vévodovi z Cambridge.

Fanoušci Liverpoolu měli nakonec v sobotu přece jenom důvod k radosti. Jejich tým v dramatickém finále zvítězil 1:0 po penaltách a z trofeje se radoval po 16 letech.

Reklama

Výběr článků

Načítám