Článek
Před rokem totiž dostala nabídku, aby se v rámci nově vytvořeného National Black Light Theatre Prague v pražském divadle Brodway podílela na inscenaci Cestovatelé fantazií motivované Gulliverem a Alenkou v říši divů.
"A tak v tom zase lítám. Nespím, hlavou mi běží černé divadlo, zdají se mi divadelní sny, že nestíhám začátek představení nebo nemohu najít divadlo. Zkrátka jsem se vrátila o dvacet až čtyřicet let nazpátek," řekla Emma Srncová.
Nejdříve z toho měla strach, ale ukázalo se, že skutečnost, že najednou ve dvaašedesáti začala zase chodit do práce, ji paradoxně postavila na nohy. Když prý byla uzavřena v ateliéru, tak sledovala, jaké bude počasí, jaký je tlak vzduchu a pořád jí bylo špatně.
Vnoučata stále nehlídá
"A tady jsem byla v práci od rána do večera a bylo mi najednou dobře. Vůbec jsem nevnímala, jak je venku, mimo divadlo," usmála se Srncová, která už má šest vnoučat.
Stará se o ně, ale není prý babičkou hlídací. Tvrdí, že na vnoučatech je nejlepší to, že je můžeme vrátit.
S šéfem Černého divadla Jiřím Srncem se Emma seznámila v Kyjevě, kde jako sedmnáctiletá manekýnka předváděla na stejné scéně, kde vystupovalo i Černé divadlo.
"Jiří tenkrát sestavoval nový soubor a já jsem po konkurzu byla přijata. Jiřího Srnce jsem si pak vzala a měla s ním dvě děti. Když jsme se po letech rozvedli, divadlo jsem opustila, a z mého koníčka, malování, se stalo mé povolání," uzavřela.