Článek
Nebyly to jen vaše dopisy, co mi otevřelo oči...
... ano. Už delší dobu mi je jasné, že pro některé věkové vrstvy představuje internet velké nebezpečí. Nikdy nevíte, co číhá za rohem, kliknutí na takto nevinně vyhlížející link:
může přinést nezvratnou psychickou újmu, noční můry, poluce. Proto není divu, že ti moudřejší internetoví autoři se pokouší tu nejrizikovější skupinu (voliče KDU-ČSL v důchodovém věku, kteří dostali pod stromeček "počítač s internetem") co nejvíce chránit.
Proto jsem se rozhodl nejen opatřit tento Baldachýn varovnou přelepkou:
ale zároveň na něm otestovat zbrusu novou bezpečnostní pojistku známou pod zkratkou SRAL (Snižování Rizika Atrofováním Linků), která filozoficky vychází z faktu, že většině těch lidí se už tak strašně třesou ruce, že nejsou schopni přesně zaměřit myš a kliknout na cokoli menšího, než třeba tohle (ježišmarjá, tohle je zrovna ta lesbická básnířka, autorka Ódy na kerpokaka, to je moc hardcore i na mně, to bych měl schovat pod interpunkční znaménko!). Proto v dnešním Baldachýnu budou ofenzivní odkazy (pro ty starší z vás: kšafty) zabírat co nejméně milimetrů čtverečních. A bude co schovávat... To víte, blíží se americké prezidentské volby a politika dokáže být pěkné maso. Nikdy nevíte, jestli nenarazíte na něco hnusného, rozmáhá se politické spamování, to vám třeba přijde mail s textem "Todle video musíš vidět: prsatá blondýna rajtuje na mechanickym bejkovi, pak si sundá podprdu a začne po sobě stříkat šlehačku!!!", vy na to kliknete a můžete se vsadit, že vás to odnese na nějakou stránku o Bushovi nebo o Kerrym nebo... Ty jo... No to bych...
No nic. Kdyby to na vás bylo moc hnusné, nechte si zazpívat od nevinných veverek.
Vyboulený Bush a jiné příběhy
Ale je mi líto, že nejsme tak patriotičtí jako Američani. Zvlášť teď, když vidíte, co jsou Američané ochotni (JEŽIŠMARJÁ! Veverky ruším!! Ti prasáci zpívají o tom, že by chtěli "píchat včelku" a "prstit rybu", člověk už si nemůže být jistý ani hlodavci!) udělat pro vysokou volební účast. U nás se taky blíží volby, ale že by se tu jimi někdo zabýval s podobně exaltovanou kreativitou, se říci nedá. Internet je plný Bushů a Kerryů v nejrůznějších formách a pozicích, Kerry jednou kvílí na elektrickou kytaru, podruhé cvičí aerobic, o Bushovi se nenatáčí jen dokumenty, ale i animované filmy, které by obstály na leckterém festivalu (tenhle je obzvlášť vypečený)...
... ale ani tady ten třidimenzionálně animovaný Bush není špatný.
Mému srdci nejbližší ovšem asi zůstane minipříběh o tom, jak to tehdy skutečně bylo, když George Bushe navštívil herec Gary Busey a přinesl s sebou dvě fretky s kříži vyřezanými do čela, které Bushovi nabídly sponzorovat jeho kampaň (Bílý dům si na tuto událost nevzpomíná).
Bushe volí i Satan. A s tímto odkazem zacházím s přiměřenou opatrností.
A jeden amatérský meteorolog dokonce promítl na mapu s volebními výsledky Floridy (Bush = růžová) trasu nedávných hurikánů a zjistil, že Bushe zjevně volí i ozónová díra.
Ano, mám questions. Proč sakra někdo u nás neporovná mapu území poničených povodněmi s místy, kde dostal v roce 1998 Miloš Zeman nejvíc preferenčních hlasů?
Američtí voliči zkrátka mají zápal, který nám chybí. A navíc fantastický cit pro detail. I do českých médií se dostalo zásadní podezření, k němuž došli při studování televizních záběrů z první předvolební debaty. Něco na Bushovi nebylo v pořádku:
... pardon, zapomnel jsem to zakrouzkovat.
Ano - podivná vyboulenina na jeho zádech. Já bych si toho nevšiml, ale Američané jsou studiem nejrůznějších vyboulenin u svých prezidentů přímo posedlí...
... takže není divu, že si všimli. O tajemství Bushovy bulky se rozhořela vášnivá debata (můj názor, že se jedná o přezku od podprsenky bohužel nikdo nesdílel), ale dnes se už většina médií shoduje na tom, že Bush je zřejmě při debatách vybaven vysílačkou s miniaturním sluchátkem v uchu a zdrojem na zádech pod sakem. Tato teorie vysvětluje kolísavou kvalitu jeho veřejných vystoupení, určovanou zřejmě jednak osobou na druhém konci vlny, povětrnostními podmínkami a použitým vybavením.
Mluvčí jeho kampaně však vše popírá a zřejmě připravuje prohlášení o tom, že Georgovi W. pučí křídla. K podobnému zájmu voličů o politickou scénu máme u nás bohužel daleko, i když už jsme na správné cestě. I čtenáři Baldachýnu si začali všímat... zatím sice nejde o vybouleniny, ale když se člověk zamyslí nad tím, v jak nevyhovujících podmínkách jednotliví kandidáti ODS bydlí...
... jistě si k nim vytvoříme hlubší vztah. Uvidíme, zda si někdo další všimne zajímavých detailů na reklamních materiálech.
Ale zrovna tento bude zřejmě podvrh.
Nerad bych americké voliče maloval v příliš růžových barvách, ne všichni jsou dostatečně zanícení. Tak například v minulém FFFilmu František Fuka upozornil na email, který zaslal tvůrcům filmu Team America - Světovej polda (kteří jsou zároveň tvůrci South Parku) oscarový herec a protiválečný aktivista Sean Penn. Kritizuje jejich tvrzení, že "volit není nutné", používá přímočaré formulace ("se srdečným Fuck you! - váš Sean Penn") a nabízí jim dokonce zdarma výlet do Iráku, aby změnili názor. Jejich odpověď zatím není známá (zřejmě ho taky vyfuckovali), nicméně tak negativistický přístup k volbám otevírá další zajímavou možnost, jak se vyrovnat s politikou a vůbec světem kolem sebe. Mám velký vzor - jmenuje se Masaman.
Masaman: To říká můj prostředník!
Masaman je Japonec (pravděpodobně tenhle), jehož fotografický deník Masamania mi už mnoho měsíců skýtá mnoho radosti. Chodí po tokijských ulicích a fotografuje věci kolem sebe. Nicméně nikoliv chladně a nezúčastněně. Dokáže do fotografií zapojit i svůj jasně formulovaný názor.
Ano. Jsi taxikář a nedržíš volant? Fuck You!
Tento způsob společenské kritiky v sobě kombinuje nihilismus se skutečným zájmem na nápravu věcí veřejných. Jeho autor není zbabělý a nezůstává v anonymitě, neboť kritizovaný objekt jeho gesto a fotoaparát vidí. V doplňujících textech psaných okouzlující angličtinou (budu dělat, co bude v mých silách, ale magii originálu se nepřiblížím) Masaman vysvětluje důvody své kritiky a dodává jí legitimitu. Moje oblíbená pasáž je u kritiky nazvané Potrat je smutný.
"Toto není obyčejná postava. Toto je pamětní postava potraceného dítěte. Japonští lidé se bojí, že je zabijí potracené mrtvé děti, když nepostaví takovou sochu. A také se bojí když se postava rozbije, budou zabití duchem těchto soch i když jsou z kamene. Toto je důvod že je tolik pamětních soch potratových dětí. Ale já myslím že nejbojivější věc je, že když budeme dál dělat tyto postavy bez rozbíjení, Japonsko bude těmi postavami úplně zaplněno jednou. Musíte souhlasit mé logické myšlení a přirozený strach. Ale Japonští lidé bojí nepřirozených věc, nelogických. Slavná osoba řekla že čeho bycho sem měli bát, je strach sám.
"Toto není obyčejná postava. Toto je pamětní postava potraceného dítěte. Japonští lidé se bojí, že je zabijí potracené mrtvé děti, když nepostaví takovou sochu. A také se bojí když se postava rozbije, budou zabití duchem těchto soch i když jsou z kamene. Toto je důvod že je tolik pamětních soch potratových dětí. Ale já myslím že nejbojivější věc je, že když budeme dál dělat tyto postavy bez rozbíjení, Japonsko bude těmi postavami úplně zaplněno jednou. Musíte souhlasit mé logické myšlení a přirozený strach. Ale Japonští lidé bojí nepřirozených věc, nelogických. Slavná osoba řekla že čeho bycho sem měli bát, je strach sám. Nebojte se mrtvého dítěte! ale zastavte potraty.
A to říká můj prostředník."
Masamanův prostředník se tak nejen stává prostředníkem mezi námi a tajuplným Japonskem, ale též symbolem, který dokáže v korelaci s fuckovaným předmětem znamenat mnohé. A možná víc než cokoli, co by Bushovi mohl někdo napovědět do sluchátka.
Nevěř mas média, CNN, Time, televize, noviny a Yahoo. jsou asi lhář. Věř mně, věř mým stránkám. mým fotkám.
Na Masamanovi je zajímavé, že je schopen vyfuckovat cokoliv. Dokonce i fuck sám. V příspěvku "Fuck Bush trendy v Japonsku" kritizuje módu samolepek s nápisem Fuck Bush.
A jeho názor je opět nenapadnutelný: "Nemám výměr být pyšný, ale vyhráli jsme v ruské válce v minulosti. Vyděsili jsme Čína, Korejce atd.
ale nemůžeme vyhrát na Amerika. Dostali jsme dvakrát atomovku a prohráli."
Doporučuju vám jeho stránky projít pečlivě a zvolna. Dozvíte se spoustu věcí o Japonsku a hlavně se do Masamana možná - jako já - zamilujete. Není pouze kritický - rozhodl se například pomoci "nejvynalézavějšímu porno-hrnci, který vynalezl polohu Vrtulník" (tady zas uděláme z výše uvedených důvodů odkaz hodně maličký). Pan Micky Yanai, který je díky poloze Vrtulník internetovým zvrhlíkům znám už řadu let, je podle Masamana "už starého věku. Bojí se, že náhle nebude moci dělat polohu Vrtulník. Prosím dejte mu příležitost pro polohu Vrtulník. Ale nezapomeňte: není gay, potřebuje jen ženy pro polohu Vrtulník!".
I Masaman má velký cit pro detail (v příspěvku "Muž Divná Hlava" si například všiml pozoruhodné drobnosti v extravagantní pokrývce hlavy starého Japonce), jeho reportáž o vyčerpaných úřednících využívajících každou drahocennou chvilku k spánku na těch nejnemožnějších místech je vážně dojemná, občas se přiznává sám k nejistotě v názoru ("Ale jednoho dne vídám bezdomovce držet nákupní tašku včetně autíčka na dálkové ovládání. Určitě nového krátce po nákupu v obchodě se zlevněným zbožím. Ano, ušetří peníze, ale proč si koupil zrovna tohle poté, co jedl chleba z popelnice? je to správně či špatně? Souhlasíte jeho životní styl?"), někdy se rozněžní ("Rave party je malé štěstí pro městské lidi.") jindy je nesmiřitelný:
"Neviním MacdNald, ale Japonský kluku, nejez to ve vlaku!... Macdnald dělá australské kluky zabíjet krávy. Macdnald dělá čínské kluky dělat hračky do dětských jídlových sad. A prodává drahé jídlové sady s hračkami japonským klukům. A pak vydělávají velké peníze. A pak utrácejí peníze na jejich amerických dětí Nintendo hry. Sony věci. Auta Hondy. To pro americké děti musí japonské děti tvrdě studovat a tvrdě pracovat a tvořit nové věci!
Přestaň jíst Macdnald ve vlaku, japonský kluku! A není to dobré pro zdraví taky!
To říká můj prostředník."
Víte... nevím, co bych dodal. Možná přišel čas, kdy bychom my všichni měli nechat promluvit přímo své prostředníky. Řeknou vše.
Hezký den!
P. S.
Pár už se jich sešlo... ale není to ono. Pomůžete?
P. S. P. S.:
Tohle je taková japonská soutěž, během níž se účastníci na sněhu polévají polevou na dorty. Doufám, že kolega Fuka napíše ten slibovaný deník z Japonska....