"Maso jím jenom prorostlé, nejradši mám bůček," usměje se bývalá kantorka, která již tři roky bydlí v Domově důchodců v Blatné. Do té doby žila ve třetím patře domu, kde nebyl výtah.

Alžběta Pletánková pochází ze sedmi sourozenců. Na svůj věk vůbec nevypadá - na procházky sice chodí s hůlkou, ale vidí bez brýlí a s pamětí strčí do kapsy i třicátníky. Na zdraví si nestěžuje a největší radost má ze svých pravnuček, sedmiletých dvojčat.

"Karty mastí jako ostřílený mariášník. Hrajeme žolíky a stále vyhrává. Dává to dobře dohromady," tvrdí její jednasedmdesátiletý syn Danouš. Narodila se v Budislavicích u Kasejovic a do měšťanské školy chodila v Blatné. Čísla ji prý začala bavit na obchodní akademii v Plzni. Většinu svého života pak zasvětila matematice, donedávna dokonce ještě pomáhala školákům s přípravou na přijímací zkoušky. Učit začala téměř před 80 lety.

Rodina má dlouhověkost v genech

"Záboří, Kasejovice, Bělčice, Hvožďany, Blatná," vyjmenovává stařenka bez mrknutí oka školy, kde učila. "Byli jsme kantorská rodina. I otec, který zemřel před třiačtyřiceti lety, byl učitelem," podotýká syn Danouš, který každý měsíc svou maminku navštěvuje.

Z rodu Pletánků se sta let dožila i babička maminky Alžběty Pletánkové. Recept na dlouhověkost ale stařenka neprozradila. "Ještě když mi domů vozili jídlo, tak první co bylo, pořádně jej omastit lžící sádla.

Diety jsem nikdy nedržela. A skoro vůbec nemarodila," usmívá se babička a plete světle hnědou šálu pro plyšového medvěda. Ty senioři z domova vyrábějí v hodinách pracovní terapie.