Ona studentka sdílí ubikaci s dalšími pěti ženami. Jednou přišla do kuchyně a objevila kelímek svého jogurtu v koši a samozřejmě prázdný. Jala se tedy pátrat, která z jejích spolubydlících se tak hrůzného činu dopustila, žádná se ovšem k přiznání neměla. „Já to nebyla,“ znělo jednohlasně.

Žena se proto vypravila na nejbližší policejní stanici, strážníkům vysvětlila situaci a požadovala, aby krádež prošetřili. Ti překvapivě souhlasili. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy si vyšetřovatelé uvědomili, že z kelímku nemohou odebrat otisky prstů. Požádali proto všechny spolubydlící, aby se dostavily k odběru DNA. Testy, které vyšly v přepočtu na 11 300 korun, nakonec k usvědčení padoucha pomohly. Dotyčná žena byla následně obviněna z krádeže.

Místní obyvatelé se ale začali ptát, proč jako plátci daní dávají peníze na takové nesmysly. „Kdybych já byl strážník, koupil bych té ženě nový jogurt a nechal bych to plavat. Cena za takovou pitomost byla příliš vysoká,“ uvedl jeden z obyvatelů Tchaj-peje. Svůj názor vyjádřil i jiný policista, který situaci přirovnal ke střílení ptáků kanonem.