Tělocvičnou je pro Arata jeho domov, kde mu pro cvičení postačí klidně i římsa na zdi, na které může provádět shyby, nebo žebřík, na kterém balancuje. Neobvyklé sportovní nadání se podle chlapcova otce Mohammada projevilo už po zhruba půl roku života, brát vážně ho začali ale teprve, když byl Aratovi alespoň rok, píše agentura AP. Tehdy mu rodiče umožnili cvičit 20 minut denně.

Jak chlapec rostl, otec zvyšoval i čas jeho tréninku, který v současné době činí necelou hodinu. Podle Mohammada naneštěstí neexistují žádné soutěže pro takto malé děti, kterých by se mohl Arat účastnit.

Avšak díky rostoucí popularitě na sociálních sítích, byla rodina už několikrát pozvána do televizních pořadů, kde Aratovy schopnosti a sílu všichni obdivovali. „Všichni ho uznávají a mají za to, že by jednou mohl dosáhnout i světové úrovně,“ tvrdí otec.

Arat vzpomíná, že při první účasti v televizní show, se jeho otec rozplakal štěstím. „Byl to nejlepší den,“ konstatuje chlapec, jehož snem je stát se jednoho dne olympijským šampiónem.