U vstupu do této malé restaurace s kamennými zdmi a novým nábytkem v srdci Nantes si hosté objednávají. Mohou si vybrat mezi třemi předkrmy, dvěma hlavními jídly a třemi dezerty, které jsou na denním menu.

Pětatřicetiletý Antoine, s černou zástěrou uvázanou kolem pasu, odchází do kuchyně a vrací se s vodou, chlebem a vinnými sklenkami. S pěticí zákazníků žertuje. „Je pěkné se smát, uvolňuje to,“ říká.

Díky úřadu zajišťujícímu zaměstnávání postižených osob ESAT má už několik zkušeností. Jeho nová práce v restauraci Le Reflet je podle něj sice složitá, ale všechno se pro něho změnilo. Antoine a dalších pět postižených Downovým syndromem, kteří nikdy předtím v takovém zařízení nepracovali, se základy nové práce naučili na měsíčním kurzu. „Některé úkony museli opakovat stokrát nebo dvěstěkrát, od čištění zeleniny po úpravu stolů,“ říká jejich vedoucí Thomas Boulissiére. Pokrok svěřenců ho těší.

O zákazníky restaurace nouzi rozhodně nemá.

O zákazníky restaurace nouzi rozhodně nemá.

FOTO: Profimedia.cz

V restauraci s 36 místy a v kuchyni bylo vše uzpůsobeno osobám s Downovým syndromem. Talíře mají ergonomický tvar, aby byly stabilnější, objednávání je zjednodušeno, protože ne všichni číšníci umějí číst a psát, a jídelníček je omezený. Mají tu místnost určenou k odpočinku a jejich pracovní týden trvá jen 24 hodin, uvádí šestadvacetiletá Flore Leliévrová, která stála u zrodu projektu.

Bývalá studentka architektury, jejíž bratr Downovým syndromem rovněž trpí, měla koncem studií nápad, jak těmto nemocným zprostředkovat kontakt se společností, překonat předsudky a ukázat, že tito lidé mohou pracovat a mohou být přínosem. Během několika měsíců získala od investorů a dárců přes 400 000 eur (10,8 miliónu Kč) a její sen o zvláštní restauraci se stal skutečností, poznamenala agentura AFP.

V kuchyni dává šéfkuchařka Farida Blondelová svým pomocníkům pokyny. „Běžte si umýt si ruce.“ Přiznává, že se ve styku s postiženými stala trpělivější a více jim naslouchá.

V kolektivu panuje dobrá nálada.

V kolektivu panuje dobrá nálada.

FOTO: Profimedia.cz

„Povzbuzuju je, uklidňuju, chválím je a oni mi zase dodávají pozitivní energii svou pozorností. A když jsem vyplašená, utěšují mě,“ říká šéfkuchařka.

Pětadvacetiletá Caroline Cholletová se svěřuje, že je mezi stoly poněkud ztracená a že je třeba chodit velmi rychle. „Ale zlepšuju se,“ prohlašuje. „Je to pro mě skvělé. Matka mě velmi povzbuzovala, abych šla pracovat do normálního prostředí, myslím, že to je pro mě šance,“ říká mladá žena, která v poledne obsluhuje a myje nádobí.

Restaurace Le Reflet má otevřeno každý týden čtyřikrát v poledne a třikrát večer a až do jara hlásí plno. Jejím cílem je změnit postoj k handicapovaným lidem, říká Leliévrová, která chce založit podobné podniky i jinde ve Francii.