Článek
Krátké slovo, které dobylo svět a zaznělo i na povrchu Měsíce. Podle Allana Metcalfa, autora knihy OK: The Improbable Story of America´s Greatest Word (Neuvěřitelný příběh největšího amerického slova), je zkratka OK nejvíce užívaným slovem na světě, ovšem její původ je plný dohadů.
Proběhla již spousta pokusů zmapovat vznik této zkratky a mnohé z nich jsou pouhé spekulace. Lingvisté se ale shodují, že se poprvé objevila ve 30. letech 19. století, kdy byla v novinách Boston Morning Post žertem užita chybná zkratka OK, „oll korrekt“ („all correct“, v překladu vše v pořádku). Allan Metcalf ve své knize píše, že nejpravděpodobnějším otcem nesmrtelného slova byl editor Boston Morning Post Charles G. Greene, který měl v průběhu své kariéry sklony k podobným legráckám. OK se od té doby pomalu vsáklo do mateřštiny všech Američanů.
Další vzestup této fráze nastal při prezidentských volbách v roce 1840, kdy se v souboji o křeslo v Bílém domě utkal Martin Van Buren s Williamem Henrym Harrisonem. Van Buren sice prohrál, ovšem do historie se zapsal zkratkou OK, kterou začali ve velkém používat jeho stoupenci. Demokratický kandidát vyrůstal v městečku Kinderhood státu New York - z toho vznikla jeho přezdívka „Old Kinderhood“, kterou Van Burenovi voliči zkrátili a použili pro založení tzv. O.K. Klubů. „Ok mělo pak dvojí význam - Old Kinderhood byl ‚all correct‘,“ uvedl ve své knize Allan Metcalf.
Muzikál a indiánský náčelník
Van Buren to sice nedotáhl na prezidenta, OK se zato stalo pevnou součástí slovníku Američanů. V roce 1864 se fráze objevila ve sbírce Slangový slovník vulgarismů, roku 1943 muzikál Oklahoma! od tvůrců Rogerse a Hammersteina prohlásil o svém státě, že je „OK“ a žebříček New York Times uvedl jako nejlepší knihu roku 1972 titul „I´m OK - You´re OK“, terapeutickou příručku Thomase A. Harrise. OK bylo už pevně zakotveno v běžném slovníku.
Mezi lingvisty stále panují dohady, zda populární zkratka nemá i jiný původ. Jednou z možností by podle nich mohla být zkratka výrobce krekrů pro americké vojáky, Orrin Kendall; mnozí ale poukazují i na původní americké obyvatele, přesněji na náčelníka kmene Čoktů, jehož jméno bylo „Old Keokuk“. Nutně ale nemusí jít jen o jméno náčelníka, v řeči Čoktů byl totiž také výraz „oke“ či „okeh“, který znamenal souhlas, „je to tak“.
Stejně tak ale OK může pocházet i z řeckého „ola kala“ (doslova: „vše je dobré“), nebo finského „oikea“ („správně). Slůvko po téměř dvou set letech prošlo i několika modernějšími obdobami. Nejen Američané dnes rozepisují původní zkratku na „okay“. A my Češi si dnes frázi sami přechylujeme na „oukej“. Ať už pravda o původu OK leží, kde chce, podle všeho se toto slůvko z našeho slovníku jen tak nevypaří.