K jevu došlo večer kolem jedenácté hodiny místního času. Lidé kvapně vycházeli ze svých domovů, aby si mohli působivou podívanou pořádně prohlédnout.

Polární záři ve vysoké atmosféře vyvolávají masivní erupce slunečních skvrn. Při nich mrak částic slunečního větru letí vesmírem, až se během své cesty potká s magnetickým polem Země.

Pole modré planety jej odrazí dál do vesmíru, část částic ale zůstane v atmosféře. Ty jsou pak po spirálách stáčeny směrem k magnetickým pólům Země. Sluneční vítr působí vzájemně s atmosférou, zpravidla ve výškách od 80 do 1000 km nad zemským povrchem, výsledkem je pak polární záře.

Rozlišuje se aurora borealis, tedy severní záře, a aurora australis, která je k vidění na jižní polokouli. Mezi oblasti s nejvyšším výskytem patří mimo jiné Norsko, Finsko, Island, Kanada či Aljaška.