„Slyšela jsem strašné zapištění. Myslela jsem, že jsem šlápla na nějakou dětskou hračku,“ citovala agentura AP Francouzku Nadine Mahe des Portesovou, která popsala své „setkání” s potkanem.

Mluvit o tom, že by Pařížané zakopávali na chodnících o hlodavce, by bylo trochu nadnesené, ale situace utěšená rozhodně není.

V pátek vzali zástupci radnice novináře do jednoho z uzavřených parků nacházejících se přímo v centru.

Uzvařené parky teď patří jen potkanům.

Uzavřené parky teď patří jen potkanům.

FOTO: Francois Mori, ČTK/AP

Potkani se tam za bílého dne nerušeně krmili, jako by jim park patřil. Předtím, než v listopadu došlo k zavření parku, si z plných odpadkových košů udělali supermarket a běžně cupitali v místech, kde si hrály děti.

Z lidí si hlodavci moc velké starosti nedělají, maximálně je zajímají holubi, se kterými musejí občas soupeřit o jídlo. Stejně tak ignorují nastražené pasti s jedem.

„Před pár lety jste během dne tolik potkanů neviděli. Teď tu jsou v noci i přes den, pořád. Je to velká starost,“ uvedl pro AP Gilles Demodice, který pracuje na pařížské radnici jako deratizátor.

V boji s potkany může využít svých 39 let zkušeností z oboru, ale nemá to jednoduché. Ztěžují mu to místní obyvatelé a turisté, jež dávají jídlo toulavým kočkám a ptákům, což je ve výsledku jen další přilepšení pro potkany.

Deratizátor drží mrtvého potkana.

Deratizátor drží mrtvého potkana.

FOTO: Francois Mori, ČTK/AP

Problémové je ale především samotné hubení. Demodice vysvětlil, že deratizátoři dříve házeli otrávené sušenky přímo do potkaních hnízd a poté je uzavřeli. Dnes musejí kvůli nařízení EU o jedech a pastech používat plastové krabičky s jedem, které nastražují v křovinách u hnízd potkanů.

„Je to mnohem méně efektivní,“ postěžoval si Francouz.

Odhadnout kolik potkanů v Paříži ve skutečnosti je, si nikdo netroufá. Pohled na uzavřené parky je ale víc než výmluvný. A vzhledem k tomu, jak rychle se tito hlodavci dokáží rozmnožovat, nečeká obyvatele a deratizátory nic lehkého.