Podle Michaela Tatea z australského Parku pro plazy v Novém Jižním Walesu je jednoduše realitou, že se pavouci procházejí lidem po posteli.

„A je velmi pravděpodobné, že někomu některý z nich dokonce ulovil na obličeji kořist, Huňaté obočí je pro pavouka dokonalým lovištěm,“ řekl Tate. „Do doby, kdy je člověku 35 let, mu během spánku po obličeji prošlo několik malooček – pokud žije v Sydney,“ dodal.

Bill Shear, bývalý předseda Americké arachnologické společnosti řekl listu Scientific American, že pavouci o člověka nejeví ani nejmenší zájem. „Pohlížejí na nás jako na velký kámen... jsme tak obrovští, že jsme jednoduše součástí jejich krajiny,“ uvedl.

Ale v tom je právě problém. Stáváme se pro pavouky kusem nábytku, přes který potřebují přelézt při putování za potravou. Podle expertů může pavouk po spícím člověku přejít, aniž by si toho spáč všiml.

Můžou pomáhat

Navzdory svému často relativně velkému rozměru a chlupatému vzhledu nejsou pavouci maloočka pokládáni za nebezpečné. A v domě mohou být cenným spolubydlícím, pokud tedy jeho obyvatelé netrpí arachnofobií.

„Pokud je snesete, pak si můžete být jistí, že se vám pomohou starat o domácí prostředí,“ řekl Tate. „Dokážou sníst dost velkou kořist a zvládnou i švába.“

Ovšem pokud mohou v noci lovit na tváři nic netušícího člověka, kdo si troufne říct, zda také někdy nezabrousí až do otevřených úst chrápajícího spáče?

Někteří odborníci odhadují, že lidé ve spánku mohou sníst až tři pavouky ročně, zatímco podle jiných se tento počet blíží až k osmi.

Moc náhod najednou

Ale podle Roda Crawforda, kurátora oddělení arachnidů v Burkeově muzeu v americkém Seattlu, by spolknutí byť jen jednoho jediného pavouka ve spánku musela předcházet celá řada dost nepravděpodobných okolností – a všechny by se musely stát najednou.

Aby pavouk skončil v lidském krku a žaludku, muselo by se stát toto: Musí jít o člověka spícího s otevřenou pusou. Pak mu pavouk musí vlézt do postele. V posteli si musí vybrat cestu přes tělo a po hlavě spáče – a pak se vydat do otevřeného otvoru vydechujícího teplý vzduch.

„Zkuste fouknout na pavouka a uvidíte, jak na to zareaguje!“ uvedl Crawford. „Není to pro ně nijak přitažlivé.“ A nakonec by ještě člověk musel takto odvážného pavouka spolknout.

Ano, všechny okolnosti vyznívají spíše proti této možnosti. Ale to neznamená, že se to rozhodně nikdy nemůže stát.