Článek
„Smyšlená označení jako učedník Pána Ježíše Krista“ nepředstavují podle soudce označení zaměstnání. „Kdyby byl povolen takovýto způsob zápisu, nedalo by se zabránit tomu, aby se příště jeden nemohl v úvodu místopřísežného prohlášení označit za „čtenáře deníku The Guardian“, další za „horlivého golfistu“ a tak dále,“ burácel Humphreys a pobouřeně dodával: „Soudy nejsou dětská hřiště, kde se strany budou po libosti bavit.“
Za „učedníka Ježíše Krista“ se označil jeden ze dvou nájemníků, jimž se nelíbilo, když jim chtěl úřad stanovit tržní sazbu na jejich nájem. Humphreys označil takovéto chování za „rozpustilé a potížistické“. Je to prý „podvodný“ pokus o protahování sporu.
Humphreys byl totiž už druhou instancí, která se musela prohlášením zabývat, protože napoprvé se nespokojení nájemci odvolali. Soudci jsou prý vůči nim zaujatí, porušují interní pravidla a mají předsudky...
Právník jim to všechno zamítl a kriticky dodal: „Kdyby si soud vychutnával sebechvalnou trpělivost se svéráznými kousky žadatelů, dostal by se do role příživníka.“ Případ, o němž rozhodoval, byl již pátou soudní akcí obou nájemců v jednom a témže sporu.