Článek
„Všem, kteří nad tím někdy přemýšleli... Jaké to je, probudit se ráno s vědomím, že poletíte s Thunderbirds? Je to sakra strašidelné!“ popisoval Američan své ráno v den letu.
Lékař letky mu prý řekl, ať se noc předtím pořádně prospí. Bunting to přirovnal k tomu, když se malé dítě snaží usnout den před tím, než mu Santa o Vánocích přinese dárky. Spánek se prostě nekoná.
Po příjezdu na Lukeovu leteckou základnu v Arizoně absolvoval krátký brífink a poté se šlo na věc.
„Rozpouští se mi obličej”
Velmi těžká zkouška přišla pro Buntinga hned při prudkém vzletu, kdy z jeho tváře bylo možné vyčíst kombinaci hrůzy a velké radosti. Fotograf však všechno ke své cti zvládl a ve vzduchu pak mohly přijít na řadu i manévry, při nichž musel snést přetížení v hodnotě asi 9 G.
„Pokusím se co nejlépe vysvětlit, jaké pocity jsou v 9 G. Zaprvé, není to v žádném případě pohodlné – ani trochu. Cítil jsem, jak se mi rozpouští obličej, když se mi kůže ve tvářích začala tlačit dolů. Pak se mi začaly ztrácet barvy z vidění, nejdříve červená, pak zelená. Dělal jsem všechno pro to, abych dostal vzduch do plic,“ uvedl Bunting.
Na závěr ještě pilot provedl průlet v nejnižší povolené výšce a pak se vrátil na základnu, kde se fotografovi dostalo přivítání od jeho rodiny a přátel.