Jako první žabku v krabici objevil prodavač plzeňského Kauflandu, který ihned kontaktoval záchranáře. [celá zpráva]

„Žábu jsem převzal v žalostném stavu. Zvíře bylo dehydrované, vyhublé a stresované. K tomu u nás byla zima. V igelitovém sáčku na rohlíky jsem ji převezl k nám na stanici s tím, že to asi nepřežije,“ líčí šéf záchranné stanice živočichů v Plzni Karel Makoň.

Ještě večer se žáby ujala chovatelka Jiřina Hepová, která má s chovem při mimořádných situacích zkušenosti. Komplikací bylo, že nikdo v tu chvíli nebyl schopen určit, o jakou žábu se přesně jedná a odkud pochází.

Zachránila ji rychlá reakce

„Ze sáčku jsme ji vyklepli do připraveného termoboxíku z polystyrenu. Po přepravě jsem ji uložila do karanténního akvárka. Odhadem jsem ho vyhřála na 25 stupňů a vlhkost zvolila mezi osmdesáti až devadesáti procenty. Jako krmení jsem zvolila nalétavé octomilky,“ popisuje Hepová první kroky k záchraně.

Jásat mohla po čtrnácti dnech, kdy nalezený exkrement potvrdil, že obojživelník potravu přijímá. Takový postup podle Makoně žábě zachránil život.

Žába do České republiky přicestovala v bedně s banány.

Žába do České republiky přicestovala v bedně s banány.

FOTO: Bohumil Mášek

„Kdyby paní Hepová čekala na přesné určení a další pokyny, tak by byla dnes žába naložená v lihu ve sbírkách Národního muzea v Praze jako zajímavý exotický exponát,“ dodává Makoň. Většina takto přicestovalých a předaných zvířat nepřežije ani první týden v novém prostředí.

Záchranáři mezitím zjistili, že bedna s banány, z níž žabka vyskočila, pochází z Kolumbie. O všem společně s chovatelkou informovali Jiřího Moravce, kurátora sbírky obojživelníků a plazů v Národním muzeu v Praze.

„Pan Moravec podle fotek a informací určil, že se jedná o rod Scinax. Ještě víme, že je zvíře samec. Podrobnější určení je ale nyní nemožné, museli bychom vědět přesnou lokalitu původu,“ vysvětluje Hepová.

Chovatelka Jiřina Hepová a zvířecí záchranář Karel Makoň.

Chovatelka Jiřina Hepová a zvířecí záchranář Karel Makoň.

FOTO: Bohumil Mášek

Odborníci vědí, že se jedná o vzácnou žábu se zvláštním zvukovým projevem. Podle Hepové se nedá říct, že by kvákala.

„Má chraplavě škrábavý hlas, jako když byste něčím drápali o beton. A je upovídaná, pokud v místnosti slyší hlasy, hned se přidá,“ líčí chovatelka a zmiňuje i úžasné mimikry. „Na sluníčku je úplně zlatá, ale umí být tmavě zelená až šedá. Někdy má pruhy na zádech, jindy zase ne,“ vysvětluje.

Věk kolumbijské rosničky se podle odborníků určit nedá. Dnes měří pět centimetrů a více už neporoste. Charakteristické jsou i její dlouhé nohy, které jsou až třikrát delší než tělo.