Ale nejdříve ještě o víře

Ačkoliv byl poslední Baldachýn vírou přímo prodchnout, některé extrovertnější věřící zřejmě popudil (a to jsem navíc ani nic nevyvozoval z toho, že se dívka v tom sadomaso filmu jmenovala Krista! Vážně!). Nedivím se jim a děkuji za dopisy (i když jsem měl vždycky dojem, že interdikt může vyhlásit jen papež!). Ale František Fuka to schytal za nás za oba. Z jeho katolické pošty vybírám: "Nu což, Františku, rozhodl ses, rozhodl. Naše děťátko bude vyrůstat bez otce, ale"... pardon, špatný mail, myslel jsem tohle:

"Tvůj (záměrně nevykám - nezasloužíš si to) ubohý článek je pouze dokladem bezmocné slabomyslnosti a naprosté neznalosti dějin. Urážky a pohrdání - ano , tím jsi se přiřadil k trýznitelům Krista - oni také neměli argumenty . No , musíme se mít před individui jako ty stále na pozoru. Jen se divím soudruhům z Práva jak si proti sobě takhle zbytečně štvou lidi když tvůj článek zařadili. Proč uráží někoho víru ?! Jedinný pocit z tvého slaboduchého projevu mám - je mi na zvracení.
Čest práci !!!
Jan Krajíček"

Pan Krajíček samozřejmě vyhrává stokorunačku. A já musím dodat, že jsem dlouho nevěřil v to, že to Mel Gibson myslí se zmíněným filmem vážně. Až dokud jsem se nedostal na stránku "Sdílej Umučení Krista", na níž si mohou příznivci filmu objednat "oficiální licencované produkty" k filmu Umučení Krista.

Hrníček s nápisem v aramejštině a či tento slušivý hřebík na krk.

Tvůrci této certifikované stránky říkají: "Naší misí je zasáhnout svět poselstvím naděje pomocí šperků a dárků vyjímečné kvality."

To samé ovšem už u nás dělá firma Cyklošvec.

(po kliknutí uvidíte dokumentární neupravený otisk obrazovky, kdyby se to třeba náhle změnilo)

O postupující evangelizaci internetu konečně svědčí i fakt, že začal blogovat i Ježíš. Ačkoliv na jeho blogu s podtitulem "Jak to vidí INRI" je už skoro týden jen jediný zápis: VEČEŘE U ŠIMONA: Včera jsme si dali večeři se 12 kámoši. Skopové a HODNĚ vína. :-D Mám pocit, že tam někomu z nich pořádně lezu na nervy. Někdy k půlnoci už jsem tam plácal něco o tom, že to víno je vlastně moje krev, ale to už znám jen z doslechu. Po půlnoci jsme toho začali mít dost a dali si výšlap na Horu Olivetskou. Řvali jsme jak na lesy. :-))), něco mi říká, že by to mohlo být zajímavé čtení. Zvlášť, když existují jisté důkazy (dodal je Jaromír Chytrák) o tom, že jeho příběh bude mít strhující pokračování, nicméně že Ježíš s jeho zveřejněním zatím váhá.

Takže nějaké ty trapné pokusy zapřísáhlých ateistů upoutat na sebe pozornost...

Opravdu nemusíte brát vážně.

Flashem (moudří už vědí)

ANNO NYM 2004

Nicméně musím dotčeným věřícím přiznat, že se překvapivě často pod své názory podepisují, mnohdy dokonce vlastním jménem. Anonymita internetu je totiž velké téma dneška. Ať už jsem si v posledních týdnech povídal s kýmkoli, kdo publikuje na síti - třeba s proslulým webdesignérem, či sportovním komentátorem, ba i šéfredaktorem zpravodajského serveru - nikdo z nich neměl pro anonymy slova uznání. Tento nenávistný trend kdysi odstartoval Jiří X. Doležal, na což jsem doplatil i já osobně, protože Jiří se na mě oprávněně tak rozčílil, že mě přestal znát, takže jsem se už vezl s nimi. Dnes už ale dští síru na ty zábavné lidičky ze žhavých diskusí prakticky každý. Jen málokdo věří, že na Novinkách o odkupu Aera Vodochody diskutuje Adolf Hitler,

... že "restituentka Blanka Belcredi" zveřejnila svou demonstrativní neúčast při otevření haly Sazky v diskusi pod fotogalerií Václava Klause s nůžkami v ruce, ale že je to vlastně taky "Mirka z lékárny", což je jen jedním ze stovek důkazů, že anonymů zas tolik není, neboť většina jich má rozštěpenou osobnost (tzv. "mulťák") a diskutuje pod více pseudonymy. Existuje dokonce teorie, že anonymové mají osobnost rozštěpenou do několika schizofreniků, každého s rozsáhlou kolekcí osobností vlastních, takže je docela dobře možné, že anonym je na internetu pouze jeden. Ale přesto jsem nenašel nikoho, kdo by zvedl hlas na jeho obranu. Musí se cítit hrozně sám.

A teď navíc přišel demonstrativní odchod Jana Rejžka ze serveru Tiscali - černý den v životě českých anonymů (Anonyma). Odchází jim (mu) přítel a společník, možná otec. Muž, který se s nimi tak rád bavil, odpovídal na jejich názory a dokonce s nimi polemizoval. Rejžkův vzkaz "Vzhledem k tomu, že na stránkách Tiscali nadále pokračují vulgární komentáře k mým sloupkům, nehodlám už s Tiscali spolupracovat. A materiál v USA sbírám, abych ho publikoval jinde. Je mi líto." zní celkem výhružně (zvlášť, jedná-li se o materiál radioaktivní) a trochu připomíná zoufalý výkřik amerického novináře Andrewa Sullivana, jímž reagoval na nepříjemnou kritiku bloggera jménem Atrios: "Útočíš osobně, ale zaútočit na tebe nelze, neboť nikdo neví, co jsi zač!"

A - jak je vidět - svému osobnímu anonymovi začíná pan Jan Rejžek chybět. Diskuse u článků sice pokračuje, není však už řádně šťavnatá a nadávky jsou již pouze obvyklé. Recchi, ty zrůdo sparťanská, zato ty seš gigant! Rejžek je aspoň slávista!

Nemohu však zapřít fakt, že s prací českých anonymů nemohu být spokojen. Naprostá většina z nich je tak málo anonymní, až to zaráží! Jejich přestrojení odhalí každé nemluvně, dokonce i šéfredaktor jednoho velkého deníku dokázal během chvilky odhalit původce sprosté anonymní esemesky fikaně odeslané přes terminál Českého Telecomu - bohužel umístěný v odlehlé vísce, kde měl chatu jen jediný z jeho podřízených.

A internetoví anonymové si už záda nekryjí prakticky vůbec. Copak si myslíte, že založit si jeden e-mail na Seznamu se srandovním jménem (tedy... ten e-mail se srandovním jménem, Seznam žádné srandovní jméno nemá - zatím) stačí k udržení vašeho soukromí? Varováním by vám měl být osud jedné identity z diskusí na Novinkách, která tak často nabízela autorovi sloupků popisujících zrod a výchovu malého dítěte, že ho trápení s miminkem na vlastní náklady zbaví - obvykle za použití divokých psů, motorové pily a dalších pomůcek. Šéfredaktor jí samozřejmě zablokoval přístup. A když mu o pár dní později zmíněná anonymka zavolala z práce, představila se jménem a funkcí a vznesla dotaz, proč se jí "nějak nejde přihlásit na Novinky", nabídl jí, že to téma vyřeší s ředitelem školy, v níž je zaměstnána. Snažil jsem se mu vysvětlit, že pracovníci školství mají na jistou míru odporu k dětem právo a že jim jen naše nesnášenlivá společnost neumožňuje vyjádřit se pod vlastním jménem. Jako bych mluvil do dubu.

A situace se zhoršuje. Poslední dobou se dokonce množí "hony na anonymy", které většinou podnikají skupiny nudících se internetových expertů. Jednoho z nich jsem se účastnil - a musím říci, že na to nejsem ani trošku pyšný. Jeho terčem byl nešťastník, který nedělal nic horšího, než že pravidelně ke každému článku jistého autora Novinek přikládal stručné a jasné hodnocení: obsahovalo nejdřív slova "sráč", "debil", nebo "zrůda" - obvykle zabalené v jediné větě, po zprovoznění kontroly sprostých slov v ohlasech byl nucen potupně kódovat (obvykle "zas.anej z.u.venej srá."). Dotyčný autor se cítil ohrožený a neustále tvrdil, že mu "ten z.u.venej srá. asi jednou přijde podpálit barák", já mu vysvětloval, že to je zjevné volání o pomoc pocházející od nešťastného osamělého člověka. Že by se neměl snažit pomstít, ale pomoci. Do pátrání po identitě anonyma jsem se však zapojil - abych předešel nejhoršímu. Selhal jsem však. Netušil jsem, že dotyčný člověk bude tak neopatrný, že k odhalení jeho identity bude stačit tak ďábelsky hackerský nástroj, jakým je vyhledavač Google.com

Netrvalo ani dvacet minut - a věděli jsme, že to je majitel firmy v Kutné hoře. Netrvalo ani dalších deset - a věděli jsme, že má ještě jednu tajnou identitu. Která se ve speciálních fórech netají svou láskou k použitým dámským punčochám. Proti tomu nápadu s doporučenou zásilkou na jeho domácí adresu jsem protestoval a ještě před poštovním úřadem jsem zapřísahal ostatní účastníky honu, aby mu ty zasmrádlé silonky neposílali. Neuspěl jsem.

Někdy se nám po něm stýská.

Protože autoři článků mají všechno: možnost vyjádřit svůj názor a ještě za to dostávají peníze. Anonymové mají jen ten názor. Proč bychom jim ho měli brát.

Hezký den!

P. S.

V Právu vyšel článek Celer je neprávem opomíjená zelenina. Jeho podtitulek říká:  Kdyby se všechny zdravotní neduhy, jimiž bývá moderní člověk sužován, seřadily v jeden šik, na druhé straně proti nim by pak směle stál celer.
Jako citát týdne to, myslím, ujde.