Tento týden je pro vás těžký. Zemřel vám tatínek, strýc a pohřbil jste kamaráda. Jak to zvládáte?

Každý, kdo ztratil člověka, který zaujímal tak výrazné místo v jeho životě, ví, jaká je to bolest. Musí nastoupit rozum a usměrnit rozjitřený cit, bolavou duši, dodat víru v příští dny. Jen pocit soucítění a podpory okolí a blízkých lidí posiluje, stejně jako práce a čas sám. Říká se, že všechno přebolí. Možná, ale šrámy na duši zůstávají napořád.

Jaké byly poslední dny Vašeho tatínka?

Tatínek byl až do posledního dechu naprosto v pohodě, rozum pracoval na sto procent, jenže tělo vypovědělo službu. Byl diabetik a silný kuřák a to byl začátek konce. Byla mu amputovaná levá noha pod kolenem, ale naučil se velmi dobře chodit s protézou. Jenže byl zároveň neukázněný pacient, paní doktorka se s ním neustále zlobila, ale on s humorem jemu vlastním si z ní dělal stále žerty. Léky spíš nebral, dieta pro něj neexistovala, takže byl zázrak, že to ještě tak dlouho vydržel.

Na co tatínek zemřel?

Nakonec ho vlastně sklátila chřipka. Odmítal brát léky, nechtěl nic jíst, zeslábl a nápor choroby jeho oslabené srdce už nevydrželo. Zemřel v poledne na sv. Valentýna uprostřed rozhovoru s maminkou. Najednou se na ni dlouze zadíval a ten pohled byl poslední.

Režisér Zdeněk Troška

FOTO: PRÁVO/Michaela Říhová


Jaký jste měl s otcem vztah?

Otec byl člověk s velice praktickým uvažováním a až konzervativním pohledem na svět. Nikdy se pro nic vyloženě nenadchnul, všechno bral střízlivě, stavěl vedle sebe všechny aspekty, které situace nabízela, ať se to komu líbilo, či ne. Ale suchar nebyl, své city však dovedl před okolím neuvěřitelně skrývat. Štěstí pro něj znamenala rodina, kvalitní práce a zase rodina. To, že jsem si vybral film, se mu moc nezdálo, je to komediantský život, říkal, ale uznal, že je to můj život a nemluvil mi do něj.

A strýc?

Strýček zemřel v tentýž den ráno. Před půlrokem mu odešla manželka, teta Maruška, se kterou byli opravdu nerozlučná dvojice. Věděli jsme, že její odchod strýček neunese. Bohužel jsme se nemýlili.

Byl to tatínkův bratr nebo maminky?

Jeho maminka a maminka mé matky byly sestry, takže přímý bratranec. Ale jak to na vsi chodí, všichni příbuzní jsou tety a strejdové. Bydleli v sousedství, byli jsme jedna velká a skvěle fungující rodina.

Proběhl pohřeb ve stejný den?

Bylo by to možná lepší, jedním vrzem, jak se na vsi říká, když se už sešli všichni příbuzní, ale strýček bude mít pohřeb příští týden. Dostala mě jedna z tetiček, která po víc jak čtyřhodinovém hovoru s ostatními ženskými vstala od stolu se slovy - holky, dopovídáme si to příští tejden - a odjela domů.

Rvačka z jeho filmu Slunce, seno a pár facek (1989) je dnes už kultovní scénou.

FOTO: archiv, Právo

 

Váš otec si dokonce zahrál ve Vaší trilogii Slunce, seno a ... . Jak vás napadlo ho obsadit?

V Hošticích byla silná ochotnická scéna, v níž tatínek zamlada hrával. Stejně jako paní Pilátová, filmová Konopnice. Ani nevím, jak mě napadlo dát je dohromady, asi z toho, že jsem vycházel z místních lidí, kteří byli tímto způsobem "ostřílení". Když se nestyděli na jevišti, nebudou se stydět ani před kamerou. A vyšlo to.

Věděl jste hned, kterou roli mu dáte?

Ano, Konopníka. Měl jsem proti sobě sice nerovnou dvojici - profesionální Škopkovy a amatérské Konopníkovy, ale myslím, že ten rozdíl není skoro znát.

Jaké bylo režírovat vlastního otce?

To mně vlastně ani nepřišlo, bral jsem ho jako každého druhého z hoštických "herců". Nikdy nezaprotestoval, vždy udělal vše, jak jsem si přál, ani doma mi neřekl, že je to třeba praštěný, prostě se choval jako profík. Dostal denní honorář a šel s ostatními do hospůdky na pivo.

Hrál ve Slunci i strýc?

Strýček se tam taky objevil, ale spíš jako kompars. Zato teta Maruš skvěle zahrála jednu z ženských v kravíně .

Slunce seno opět běží v televizi. Koukáte se?

Ne, já se na svoje filmy už nedívám. Viděl jsem dvakrát jen Botu Melicharku a Andělskou tvář. A v předloni v kině v Plané u Mariánských Lázní Poklad hraběte Chamaré.

Údajně jste si nemusel moc ani Slunce Seno vymýšlet, protože jste čerpal z vlastního života. Jak moc?

Při psaní scénáře jsem si jen vzpomínal na věci, které se v Hošticích staly, o kterých se povídalo, co jsem sám zažíval jako kluk. A pak to patřičně komediálně upravil.

Troška dokončil pohádku Čertova nevěsta na motivy Boženy Němcové - princeznu Štěpánku hraje Eva Josefíková.

FOTO: Petr Horník, Právo

 

Proslýchá se, že postava syna Heleny Růžičkové jste vy. Je to pravda?

Ano, je. Já byl to nešťastné dítě, které muselo pořád jíst králíky. Sice jsem je netrávil barvičkama jedněma votravnejma, ale často jsem "jako" zapomněl zavřít dvířka od králíkárny. Dával jsem tak těm hlodavcům svobodu.

Které další postavy byly ještě skutečné?

Vlastně skoro všechny. Pan farář a jeho družina, vedení JZD, průvodčí Helenka, rodina Škopkových, Evík….

Nyní dokončujete Čertovu nevěstu. V jaké jste fázi?

Ve čtvrtek, den před pohřbem, jsem ji dokončil. Závěrečný mix zvukových a hudebních pasů; teď už bude vše směřovat k výrobě kombinovaných kopií pro kina.

Kdy půjde film do kin?

Do kin startuje o velikonočním týdnu. Premiéra bude 28. dubna, ale už týden předtím proběhnou v některých velkých městech obvyklé předpremiéry.

Jaký z něj máte pocit?

Velikou radost. Je tajemný i veselý, pro děti i dospělé. Především podívaná - krásné rokokové kostýmy, paruky, vybraná prostředí našich zámků, romantická lesní zákoutí, množství trikových záběrů. Zase úplně jiná než mé předešlé pohádky.

A prozradíte zápletku?

Jo, já vám ji řeknu a vy pak nepůjdete do kina. Ba ne, je to volné zpracování pohádky B. Němcové Spravedlivý Bohumil, ale ne v hororové rovině. Královna prosí sošku sv. Kryšpíny o děťátko, ale zůstává nevyslyšena. Proto se rozhodne jít o půlnoci do čertova mlejna požádat rohatého o pomoc. Ale nic není zadarmo a tak se stane, že když je pak princezně Štěpánce osmnáct let, přijde ji požádat o ruku sám Lucifer….

Chystáte další projekt?

Mám tady několik námětů a scénářů na další pohádky, jeden romantický seriál, dvakrát drámo, ale vše záleží na množství financí, které se podaří sehnat. A na výběru toho kterého producenta. Někdo chce komedii, jiný pohádku. A taky kdo přijde dřív.