Iveta Bartošová si sáhla na život údajně třikrát. Dvakrát její boj sledovala z bezprostřední blízkosti i sekretářka, hospodyně a chůva Zlata.

Poprvé se zpěvačka předávkovala pilulkami, když ji kvůli nevěře opustil Ladislav Štaidl. Podruhé se rozhodla ukončit svůj život krátce před rozchodem se Zdeňkem Podhůrským kombinací léků a prášků. Potřetí, již za éry zvěrolékaře Romana Hankeho, Iveta Bartošová udělala dosud nejradikálnější krok – podřezala si zápěstí.

Iveta Bartošová a její bývalá hospodyně Golda Dvořáková

FOTO: archiv Zlaty Dvořákové

První sebevražda 

První případ nastal krátce po natáčení filmu Svatba upírů v roce 1993, kdy se umělkyně sblížila s Rudolfem Hrušínským mladším víc, než by se jejímu tehdejšímu partnerovi Ladislavu Štaidlovi na zadanou dámu zdálo vhodné. Proto se s ní okamžitě rozchází. Iveta psychicky kolabuje. Instinktivně sahá po prášcích, pak se v dopise s láskou svého života loučí. Přichází spásná letargie a bezvědomí. Podvedený Štaidl ale znovu Ivetě pomůže.

Ladislav Štaidl

FOTO: Michaela Feuereislová

Sebevražda číslo dvě 

Další dva případy Zlata Dvořáková již zažila bezprostředně. Takřka na vlastní kůži. Vztah Ivety a Zdeňka Podhůrského byl plný vášně i neštěstí. Zdeněk si s Ivetou hrál jako kočka s myší. Odmítal s ní bydlet, přišel, jen když na ni měl náladu nebo chuť, popisuje Dvořáková v knize.

To však bylo pro ženu jejího kalibru málo. Chtěla ho vlastnit. Hádky a rozchody byly tak u této dvojice na denním pořádku. Zatímco Podhůrský házel její hysterické výlevy za hlavu, Bartošová se trápila a svoji rozhozenou psychiku „léčila“ – jak ostatně jinak – prášky a alkoholem. Až došlo k situaci, kdy se nervově zhroutila, a vztah bez perspektivy se 14. června 2005 rozhodla vyřešit jednou provždy: svou smrtí, píše se v knize.

Zdeněk Podhůrský se usadil a užívá si citový klid.

Zdeněk Podhůrský

FOTO: Korzo

Ten den, kdy k události došlo, se Golda s Ivetou domluvila, že se staví u ní doma, vyzvedne Artura ze školy a poté bude pracovat na zahradě. Jenže dorazila o něco dřív, než se domluvily. Možná i to zachránilo Arturovi maminku. Když Golda totiž přišla k domu, zvonila a bušila na dveře. I když její „šéfka“ měla být podle domluvy doma, vchod do domu zůstal zavřený.

„Nemohla jsem si odemknout, Iveta nechala klíče zastrčené v zámku zevnitř. Za dveřmi jsem slyšela nezvykle neklidnou Gejšu (pes Bartošové - pozn. autorky), proto mi hned bylo jasné, že se muselo něco vážného stát. Naštěstí se Gejša naučila otevírat dveře, a protože nebylo zamčeno, pustila mě dovnitř. Našla jsem ji až v horním patře v její pracovně. Iveta seděla zhroucená za pracovním stolem, s hlavou položenou u notebooku. Nehýbala se, ani její dech jsem nedokázala zaslechnout., Iveta je mrtvá!‘ vylekala jsem se,“ popisuje Dvořáková.

Unavená Iveta Bartošová s prášky v ruce a popelníkem plným vykouřených doutníků

Unavená Iveta Bartošová s prášky v ruce a popelníkem plným vykouřených doutníků

FOTO: archiv Zlaty Dvořákové

Goldin pohled upoutal pomuchlaný papír, který ležel hned vedle počítače. Byl to dopis na rozloučenou. Nedalo se z něj skoro nic přečíst. Okamžitě zavolala sanitku. „Než dorazili, dostala jsem instruktáž, jak se o Ivetu postarat. Dala jsem ji do stabilizované polohy, aby se neudusila. Z úst jí totiž vytékala jakási tekutina, a to by nemuselo dopadnout dobře.“

Zatím se situace pro slavnou zpěvačku nevyvíjela vůbec dobře. Až když konečně přijeli zdravotníci a začali Ivetu oživovat, uvědomila si Golda, že Bartošová se nachází na druhém břehu a je jen otázkou štěstí a náhody, zda se z něj bude moci vrátit.

Třetí sebevražda 

Iveta si sáhla na život potřetí 11. listopadu 2006. Tedy v době, kdy již žila se zvěrolékařem Romanem Hankem. Hanke sice bydlel u Ivety, ale dvakrát za sebou psychicky náročný vztah nevydržel a raději dobrovolně od oběti vlastních nálad a zlozvyků odešel. Soužití s celebritou, natož ražení Ivety Bartošové, totiž není žádný med. Nelze se tedy divit, že ani trpělivý a životem pořádně otrkaný veterinář manýry Bartošové dále nedokázal snášet a rozešel se s ní, uvádí Dvořáková v knize.

Iveta Bartošová a jeden z alkoholových dýchánků

Iveta Bartošová a jeden z alkoholových dýchánků

FOTO: archiv Petry Pavelkové

Tentokrát proto krizi vztahu řešila břitvou. Golda zrovna ten den trávila volné chvíle na své chalupě. Její pohodu uprostřed lesů vyrušil pronikavý zvuk mobilu. Na displeji se objevilo jméno Goldina kamaráda léčitele. Jeho hlas zněl vyděšeně. „Kde jsi? S Ivetou se asi zase něco děje. Poslala mi prapodivnou esemesku Nechci už žít, děkuji za všechno. Vaše I.“

Léčitel neváhal a ihned zalarmoval Goldu. Jenže co teď? Její chalupa leží od Prahy opravdu daleko a Zlata si nebyla jistá, zda se opět nehraje o čas a jestli by její případný pozdní příjezd za Ivetou do hlavního města nezpůsobil katastrofu. Chůva Artura a vlastně i Ivety proto raději ihned zburcovala uhříněveskou sousedku Evu a svou kamarádku lékařku, aby pronikly do zpěvaččina domu.

Podřezané žíly

Tento nápad opět zabránil nejhoršímu. „Sousedka naštěstí měla klíče, protože jsem jí je krátce předtím předala. Proto se obě bez problému dostaly do Ivetina domu. V horní koupelně zažily šok – ve vaně ležela nahá Iveta v tratolišti krve. Opět byla psychicky tak na dně, že viděla jediné východisko: ukončit své trápení jednou provždy. Vzala do rukou žiletku a na zápěstích si podřezala žíly.“

Přítomnost zdravotnice Bartošové zachránila život. Lékařka jí vyčistila rány a obvázala je. Zabránila tím infekci a další ztrátě krve. Dopis na rozloučenou, který Iveta opět před svým činem sepsala a zanechala ho svým nejbližším, našla sousedka Eva. Později ho zničila, aby dopis nemohl někdo proti zpěvačce časem zneužít.

Bartošová se své důvěrnici Goldě později svěřila, co ji vedlo k tomu, že si znovu sáhla na život. „Pořád mi něco říkalo: Podřež si ty žíly… To nic není. Nic ti nebude. Udělej to! Vidíš, jak ti to jde! Bylo mi strašně krásně, nic mě nebolelo.“