Dvaačtyřicetiletá brněnská rodačka, která žila nějaký čas v Německu, ve Vídni vystudovala zahradní architekturu a deset let k nám dováží argentinská a uruguayská vína, už v životě zažila leccos, ale takový nájezd médií do soukromí, poté co se to stalo věcí veřejnou, nečekala.

Musela jste tušit, že to jednou vyjde najevo.

Ano, ale zároveň jsem věděla, že čím později to bude, tím lépe. A taky jsem doufala, že to nebude přes bulvár. Ten je pro mě ve stejné kategorii jako drogoví dealeři, protože vytváří závislost na svém produktu, a ještě ničí všechny kolem. Nejsmutnější je, když jsou do toho zatažené děti.

Vědí lidé kolem vás, kdo je Terezčin otec?

Řekla jsem to pouze svým rodičům. Mnozí z mých přátel to možná tušili, ale mám kolem sebe tak kvalitní lidi, že na mě nikdo nenaléhal, nevyzvídal, natož aby o tom někde mluvil.

Je pan John uveden v Terezčině rodném listě?

Ne. Chtěla jsem udělat všechno pro to, abych neublížila dětem z Radkova manželství s paní Adamovskou, ani jí. Když jsme se seznámili, nic jsem o jeho rodinném životě nevěděla. Znala jsem ho jen jako spisovatele. Žila jsem léta v zahraničí.

Trvalý vztah jste s ním nikdy neplánovala?

Ne. Žádná láska na první pohled to nebyla, byli jsme oba zralí lidé. Navíc mi lékaři tvrdili, že dítě nikdy mít nebudu. To, že jsem otěhotněla, byl blesk z čistého nebe. Jsem za Terezku tak vděčná, že všechno ostatní pro mě nemá význam.

 

Nikdy jsem žádné pravidelné výživné nežádala. V tom jsem hrdá.Jana Kadlecová

 

Jak na překvapivé těhotenství reagoval Radek John?

Když jsem mu to oznámila, zároveň jsem mu řekla, že pro mě není podstatné, jak se zachová, že to dítě chci. Rozhodně jsem ho nechtěla k ničemu nutit. Šťastný z toho nebyl, ale zachoval se skvěle. Řekl, že respektuje moje rozhodnutí a že to vždycky bude jeho dítě. Nesmírně si ho za to, jak se tenkrát zachoval, vážím. Moc mužských by se k tomu takhle citlivě nepostavilo. Vymýšleli by například, aby jim Terezka říkala strýčku. Nebo by jen platili alimenty a nechtěli ji vídat.

Rozhodla jste tedy, že zůstanete s Terezkou sama?

Jednoznačně. Byla jsem jednou vdaná, ale poznala jsem, že nejsem pro manželství typ. Nade vše si vážím svobody, jediný člověk, kterému se podřizuji, je moje dcera. A těžko najdu partnera, který by se s tím smířil. Mně nevadí, že nemám doma chlapa, který by mi vyměnil žárovku, od dvaceti žiji sama. Navíc kolem sebe vidím moc lidí, kteří žijí v nekvalitním manželství a trpí. Druhá věc je, že Terezka ví, kdo je její tatínek, mají spolu úžasný vztah a já bych nerada přivedla někoho cizího, kdo by ho mohl narušit. To je příliš velké riziko.

Vy ale patříte k ženám, které jsou materiálně zabezpečené.

Podnikám a víte přece, jak to je u nás s platební morálkou. Nemám na rozhazování a musím tvrdě pracovat. Občas mi pomohou rodiče.

A pan John?

Když třeba Terezka potřebuje nové boty nebo zaplatit nějaký kroužek, tak to udělá.

Žádnou dohodu s ním nemáte?

Ne. Nikdy jsem žádné pravidelné výživné nežádala. V tom jsem hrdá. Hlavní pro mě je, že vím, že se v případě potřeby na něho mohu spolehnout.

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.