Z protiatomového krytu v areálu bývalého dolu Jeremenko v Ostravě, kam se nechal zavřít 16. března ráno, aby si vyzkoušel terapii tmou, vyšel ve čtvrtek v devět hodin. Neprůhlednou černou kápi si sundal zhruba hodinu poté v Čeladné. Jeho očím chráněným slunečnými brýlemi se naskytl nádherný pohled na vrcholy Beskyd.

„Tma je úžasná, bylo mi tam náramně dobře a dlouho jsem přemlouval našeho ředitele, abych tam ještě pár dní mohl setrvat. Nakonec jsem ale z krytu vylezl. Dámy a pánové, svět je krásný,“ prohlásil bezprostředně poté, co se rozhlédl.

Psycholog Andrew Urbiš v černé kápi vystupuje z auta v areálu Beskydského rehabilitačního centra.

Psycholog Andrew Urbiš v černé kápi vystupuje z auta v areálu Beskydského rehabilitačního centra.
FOTO: Anna Bortlíčková, Právo

Přiznal, že po deseti dnech v temnotě je organismus unavený a vyčerpaný, a tak během tiskové konference upíjel ze sklenice červeného svařeného vína. „Červené víno je povahy horké, používá se, když je venku zima, nebo když je člověk vyčerpán,“ vysvětlil psycholog Beskydského rehabilitačního centra, než začal popisovat prožitky z temnoty.

„Tento zážitek je ze všech mých životních zážitků nejvýznamnější a nejdůležitější,“ řekl. V průběhu pobytu v podzemí většinou ležel, ale také chodil po místnosti i do schodů a ze schodů, prováděl různá cvičení. Několikrát také telefonoval a měl i návštěvy tzv. opatrovníků.

Než si Urbiš sundal černou kápi, chvíli v klidu poseděl na lavičce.

Než si Urbiš sundal černou kápi, chvíli v klidu poseděl na lavičce.
FOTO: Anna Bortlíčková, Právo

A čekal, co přijde. „Jak něco chcete, tím už se sami omezujete. Já jsem čekal, co přijde.“

Vjemy a prožitky si zaznamenával na papír, aby měl řádky, poskládal si ho jako harmoniku. „I když tam bylo hodně teplo, po mentální činnosti na mne přišly úžasné pocity chladu. Podle čínské medicíny jsou studené ruce a nohy projevem energetického deficitu. Takže mentální činnost je daleko více energeticky náročná než fyzická,“ líčil.

Krize přišla pátý den

„Měl jsem pocity vnitřního chvění a vnitřního pnutí, chtělo se mi strašně, ukrutně spát, zavíraly se mi oči, ale spát jsem nemohl. Ta neschopnost spát byla až taková, že mne bolelo celé tělo. Říkal jsem si, co sis to vymyslel, to se nedá přežít,“ popisoval kritický den.

Krizi, jak řekl, řešil speciálními mentálními technikami, které se naučil v Číně, intelektuálním energetickým cvičením, také šlapáním na orbitreku a chůzí po schodech. Tak prý krizi překonal. Pátý den byl podle něj nesmírně zátěžový.

Mimo jiné i rozbor krve ukáže, jak Urbišův organismus zvládl desetidenní experiment.

Mimo jiné i rozbor krve ukáže, jak Urbišův organismus zvládl desetidenní experiment.
FOTO: Anna Bortlíčková, Právo

„Napadá mě zajímavá souvislost. Když jsem dělal světový rekord v mrazáku, krize také přišla pátou minutu,“ vzpomíná Urbiš, který se proslavil 13. prosince 2006, kdy v Polariu Beskydského rehabilitačního centra v Čeladné vydržel v extrémním mrazu, při teplotě od -123 do -129 st.C, osm minut a deset sekund. Jeho tehdejší výkon čeká na zápis do Guinessovy knihy rekordů.

Když krize pominula, začal Urbiš podle svých slov tmu vnímat úplně jinak: „Je něžná, hřejivá, úžasná, jako když spočinete v náruči matky. Je to jeden z nekrásnějších pocitů, které jsem zažil. Žijeme ve světě, kde všude všechno svítí. Já myslím, že to je chyba.“

Poslední tři dny trávené v temnotě se prý dostal do „stavu zvláštního nechtění. Ležel jsem a nic, prostě nebylo nic, žádné myšlenky, nic jsem nechtěl, nic jsem chtěl, na pozadí se mi projevovaly zážitky některých situací, nemělo to ale žádný emoční náboj, bylo mi to naprosto jedno,“ uvedl.

Světelné záře a uzlíky na provaze

Také podle svých slov měl zajímavé vjemy světelných září, které postupně narůstaly, i vjemy, které v reálném světě neexistují, zatím ale o nich nechce hovořit. „Jsem osoba racionální, musím si to vnitřně zpracovat,“ řekl.

Urbiš ukazuje zápisky prožitků a vjemů, které si deset dní zaznamenával ve tmě.

Urbiš ukazuje zápisky prožitků a vjemů, které si deset dní zaznamenával ve tmě.
FOTO: Anna Bortlíčková, Právo

Dny trávené v temnotě a tichu si zaznamenával děláním uzlíků na provaze. „Zaznamenával jsem si dny podle toho, jak jsem to cítil, a zaznamenal jsem pouze osm dnů, takže jsem ze svého života dva dny ušetřil, což znamená, že terapie tmou je výborná pro prodlužování života,“ řekl.

Podle svých slov za celou dobu vypil pouze šest lahví balené vody, tedy celkem devět litrů. „Ve tmě klesá metabolismus na bazální úroveň. Není potřeba tolik tekutin ani potravin,“ konstatoval. Z nachystaných 70 lahviček nutričně kompletní tekuté výživy vypil pouze 23, ze dvou kilo pečiva připraveného ze sušeného hmyzu snědl jen třetinu. „A kromě toho asi osmnáct jablek. To je veškerá potrava,“ dodal.

Video

Psycholog Urbiš stráví 10 dnů v naprosté tmě. Zdroj: TV Prima

Celý desetidenní Urbišův pobyt v temnotě byl pomocí infrakamery s on-line přenosem snímán a vysílán, takže muž byl nejen pod dohledem lékařů, ale experiment mohla sledovat také veřejnost.

Terapie pro unavené lidi

Urbiš řekl, že terapii tmou se tak podařilo pozvednout z mystické roviny na úroveň současné medicíny. Beskydské rehabilitační centrum v Čeladné, jak řekl jeho ředitel Milan Bajgar, plánuje tuto terapii zavést od léta. Terapie tmou podle Urbiše vychází z historických zkušeností tibetských mnichů, kteří ve tmě zůstávají až sedm týdnů. V Evropě ji jako terapeutickou metodu zavedl poprvé německý psycholog a etnolog Holger Kalweit, který se s ní setkal roku 1968 v Nepálu.

„Tato léčebná metoda je vhodná pro všechny lidi, kteří žijí v trvalém napětí a přetížení či jiných náročných životních podmínkách. To znamená pro manažery, politiky, pro osoby trpící syndromem vyhoření. Máme hodně takových pacientů,“ řekl už dříve Urbiš.