Komedie o lásce, milostném třeštění a chvále bláznovství se v postmoderním nastudování režiséra Romana Poláka odehrává na vskutku odvážné scéně Pavla Boráka. Ta ze všeho nejvíc připomíná skateboardové hřiště a herci mají co dělat, aby si během ní skutečně nezlomili vaz. Čas od času usednou či ulehnou na velké barevné pytle.

Bláznivému nápadu, aby se na nich zkusili po děkovačce svézt i ředitel divadla Stanislav Moša, šéf pořádající společnosti Snip&CO Jiří Morávek a primátor města Roman Onderka (samozřejmě na sociálnědemokraticky oranžové) nedokázal principál zabránit, a tak se trojice vypravila na vrchol tobogánu plna odhodlání.

Zatímco první dva udělili svým žíněnkám přiměřenou rychlost a skončili ještě na scéně, kurážný primátor to pojal jako olympijskou disciplínu. Marně se herci snažili přiskočit mu na pomoc a ubrzdit muže na podušce dřív, než skončí hlavou pod nohama diváků v první řadě. „Ještě že máme tu úrazovku,“ křikl kdosi v první řadě.

Primátor se však již škrábal na scénu, živý a zdravý.