Dinosauři nejspíš viděli i v noci

Předchůdci dinosaurů a savců vznikli téměř současně před více než čtvrt miliardou let na přelomu prvohor a druhohor. Dlouho se zdálo, že jejich soupeření o místo na naší planetě má jednoznačného vítěze: 90 miliónů let tvořili dinosauři dominantní skupinu, zatímco nepočetné druhy malých primitivních savců prožívaly tuto éru vedle nich prakticky v ilegalitě, pouze jako vítaný doplněk jejich potravy. Vědci dlouho předpokládali, že naši předchůdci to vydrželi jen díky tomu, že dinosauři byli aktivní ve dne, zatímco savci v noci. Poslední výzkumy však tímto předpokladem do značné míry otřásly.

Paleontologové zatím neměli žádnou možnost posoudit zrak dinosaurů, protože ve zkamenělinách se žádné měkké tkáně samozřejmě nedochovaly. Genetici z Rockefellerovy univerzity proto použili neobvyklý postup "očního vyšetření" dávno vyhynulých tvorů: vypočítali gen odpovědný za tvorbu jejich očního pigmentu. Podle jeho složení pak zjistili, na jaké vlnové délky světla byl schopen reagovat.

Výpočet neexistujícího genu vypadá na první pohled jako výtvor autora sci-fi literatury, ve skutečnosti však je dnes již možný. Genetikové mají k dispozici podrobné údaje o složení genomu stále většího množství současných organismů a znají také vývojové vztahy mezi nimi. Když vědí, jak vypadají konkrétní geny současných živočichů, dokáží také s velkou přesností vypočítat podobu jejich dnes již vyhynulých předků. Tak také dokázali stanovit podobu genu, který u dinosaurů řídil syntézu očního barviva zvaného rodopsin.

Vědci se ovšem nespokojili jen s teoretickou podobou genu. Pomocí laboratorních postupů provedli jeho rekonstrukci a v zápětí si také ověřili, jestli opravdu funguje. Zjednodušeně řečeno: dali mu k dispozici potřebné látky a čekali, zda vytvoří oční barvivo.

Uměle rekonstruovaný dinosauří gen své tvůrce nezklamal: ve vhodných podmínkách se dal do práce a výsledkem byl opravdu rodopsin. To pak umožnilo i posoudit zrak dinosaurů. Toto barvivo se totiž u různých skupin živočichů poněkud liší, což má významný vliv na to, jak buňky jejich sítnice reagují na světlo - jinými slovy: jak vidí.

Porovnání skladby a fyzikálněchemických schopností "dinosauřího" rodopsinu s jeho obdobami u současných druhů obratlovců dalo možnost opět o něco víc nahlédnout do života těchto pozoruhodných druhohorních tvorů. Vědci především zjistili, že získanému rodopsinu se v dnešní živočišné říši nejvíce podobá rodopsin ptáků. Získali tak další argument pro sílící podezření, že současní ptáci jsou přímými potomky vládců druhohor.

Ještě zajímavější výsledky dala analýza reakcí získaného rodopsinu na světlo. Ukázalo se, že je v tomto ohledu stejně výkonný jako pigment současných savců, avšak vrchol citlivosti je poněkud posunutý k infračervené oblasti spektra. Z toho vyplývá, že dinosauří zrak byl velmi dobrý - nejen ve dne, ale i za šera a v noci. Vědci si to vysvětlují tím, že mnoho dinosauřích druhů žilo v polárních oblastech, kde tehdy bylo sice mnohem tepleji než dnes, ale (stejně jako dnes) zde vládly dlouhé polární noci.

To, že mezi dinosaury bylo mnoho vysloveně nočních tvorů, naznačují i zkameněliny: některé druhy mají lebky s extrémně velkými očními důlky. Přetrvávající představy o primitivnosti a jakési celkové nedostatečnosti těchto tvorů však dlouho nedovolily tuto skutečnost správně interpretovat.

Zdánlivě okrajové informace o zrakových schopnostech dinosaurů tak vyvolávají celou řadu zásadních otázek. Ukazuje se, že tito tvorové nebyli pro život vybaveni o nic hůře než savci - a že dokonce byli suverénními vládci světa i v noci, kdy jedině se mohli naši předkové prosadit. Přesto nakonec dinosauři odešli a savci ovládli planetu. Správná odpověď na otázku, proč tomu tak bylo, může být dříve nebo později rozhodující i pro přežití našeho druhu.