Hlavní obsah

První snímky odvrácené strany Merkura

Novinky, Pavel Gabzdyl, IAN.cz

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Tak jsme se dočkali! Planetární geologové mohou konečně nahlédnout na část polokoule planety Merkur, kterou sonda Marinner 10 při svých průletech v letech 1974 a 1975 nevyfotografovala. Na snímku, který pořídila sonda Messenger při svém prvním těsném průletu 14. ledna 2008, je vidět úžasný planetární svět.

Článek

Povrch Merkuru je často připodobňován Měsíci – všude jen samé krátery. Jisté rozdíly tu však najdeme. Především je to absence velkých impaktních pánví vyplněných utuhlou čedičovou lávou – měsíčních moří.

Povrch Merkuru je často připodobňován Měsíci – všude jen samé krátery. Jisté rozdíly tu však najdeme. Především je to absence velkých impaktních pánví vyplněných utuhlou čedičovou lávou – měsíčních moří.

Vulkanismus však i v případě geologického vývoje Merkuru mohl sehrát svou roli. Svědčí o tom i nový pohled na velkou impaktní pánev Caloris Planitia (Planina horka), jejíž západní okraj ještě nebyl nikdy vyfotografován. Tato obří struktura o průměru 1300 kilometrů vznikla při dopadu planetky a na snímku ze sondy Messenger se projevuje jako velká světlá skvrna s širokým tmavým lemem v pravé horní části Merkuru.

Vnitřní část této pánve je vyplněna výrazně světlejším materiálem než okolní povrch. Může to být suť napadá zpět do pánve při jejím vzniku. Tmavší lem zase může souviset s materiálem vulkanického původu, nebo s materiálem, který pochází z větších hloubek Merkurovy kůry. Ze snímku je rovněž patrné, že tmavé „podloží“ se vyskytuje i pod světlou vnitřní části pánve. Svědčí o tom krátery s tmavým halem, které prorazily svrchní světlejší pokryv (1). Mocnost světlého pokryvu by podle hrubého odhadu mohla dosahovat jen několik stovek metrů, protože tu najdeme i menší krátery, které se tmavého podloží nedotkly (2).

I mezi malými krátery lze na novém snímku Merkuru rozeznat celou řadu zajímavých exemplářů. Předně je to kráter s „motýlkovým“ rozmístěním vyvrženin (3). Takový asymetrický vzhled světlých paprsků byl experimentálně zjištěn už v sedmdesátých letech 20. století v Amesově výzkumném centru NASA a vypovídá o dopadech pod úhlem menším než 20°. Podobné případy známe i z Měsíce (např. kráter Messier), ale troufám si tvrdit, že kráter na snímku z Merkuru je dosud nejlepším exemplářem v celé sluneční soustavě.

Nový snímek Merkuru je každopádně příslibem mnoha zajímavých objevů, které by sonda Messenger mohla v blízké budoucnosti přinést. Planetární vědci jistě dostanou šanci nahlédnout nejen do geologické historie nejmenší planety sluneční soustavy, ale také do období velkého bombardování, jež postihlo i naši Zemi a Měsíc.

Reklama

Výběr článků

Načítám