Článek
Dirk Schulze-Makuch ze Státní univerzity ve Washingtonu a Joop Houtkooper z Justus-Liebig-University v Giessenu v Německu oznámili v neděli 7. prosince, že na Marsu by mohl být život. Vodítkem mohou být data ze sond Viking, které na rudé planetě přistály roku 1976.
"Myslím si, že výsledky ze sond Viking byly v posledních 10 a více letech zanedbávány," řekl Schulze-Makuch a dodal: "Ale ve skutečnosti jsme z nich získali hodně dat." Nedávné poznatky o pozemských organismech žijících v extrémních podmínkách dávají totiž nový pohled na 30 let stará data.
Zcela odlišné typy mikrorganismů
Oba vědci vyslovili hypotézu, že na Marsu mohou žít mikroorganismy [celá zpráva], jejichž tělní tekutinu tvoří směs vody a peroxidu vodíku. Taková směs by jim pomohla patrně přežít v suchém a chladném počasí na povrchu rudé planety. Bod mrazu peroxidu vodíku je asi - 56,6°C (v závislosti na jeho koncentraci). Taková směs navíc buňku nezničí při zmrznutí a dokonce jí pomáhá nasávat vodní páru z atmosféry planety, což je mimořádně důležité v místech, kde je málo nebo žádná kapalná voda.
Vědci se domnívají, že takovéto mikroorganismy na Marsu nemusely být dříve odhaleny jednoduše proto, že se tehdy existence organismů, založených na peroxidu vodíku vůbec nepředpokládala. Peroxid vodíku je silné okysličovadlo. Když se uvolní z umírající buňky, tak silně sníží množství organického materiálu v jejím okolí. To by mohlo objasnit, proč přístroje sond Viking neobjevily žádné organické sloučeniny na povrchu Marsu.
S podobným názorem také v poslední době vystupuje přední světový odborník Rafael Navarro-Gonzalez z Mexické národní autonomní univerzity (UNAM). Ten říká, že klasické nástroje kosmických sond nemusejí najít stopy života na Marsu. Podobné metody prý nejsou schopny odhalit mikroorganismy ani v suchých a teplejších částech Antarktidy, kde prokazatelně jsou. Mikroby mohly být dokonce při výzkumu sondou zabity, a to tehdy, když přišly do kontaktu s vodou při experimentech.
Přestože se peroxid vodíku běžně používá k dezinfekci, některé půdní organismy ho tolerují i ve větším množství. Na Zemi se setkáme u organismů s peroxidem vodíku u brouka prskavce (Brachinus), který v nebezpečí vypouští oblak zapáchajícího plynu. Tato obranná látka je z 25% složena právě z peroxidu vodíku.
Vědci často uplatňují analogie s pozemským životem
Tato teorie není první, která zdůrazňuje, že hledáme život na Marsu špatným způsobem. Příliš se v pátrání zaměřujeme na takový život, který známe z nejběžnějších pozemských podmínek. Především výzkumy z Antarktidy ale ukazují, že podmínky pro život mohou být rozličné.
Oba vědci přesto shodně tvrdí, že celá teorie může být špatně a oni se mohou mýlit. Částečnou odpověď může přinést sonda Phoenix, která startuje už 21.června. Sonda ovšem přistane v polárních chladnějších oblastech, kde se výskyt organismů moc předpokládat nedá.
Definitivní odpověď tak může přinést až některá z dalších sond. Vědci pro ně chtějí vyvinout mikroskopy, které by mohly velkým zvětšením odhalit pravdu.
Schulze-Makuch nakonec říká: "Jestliže je ovšem naše teorie pravdivá, pak to znamená, že jsme zabili marťanské mikroby během našeho prvního mimozemského kontaktu kvůli naší neznalosti."