Některých odborníků je prostě málo, jiné profese český vzdělávací systém neprodukuje vůbec. Špatně se hledají například lidé, kteří pracují s unikátními technologiemi, a to v jakémkoli oboru. V energetice, strojírenství, pivovarnictví nebo třeba ve filmovém průmyslu.

„Zájem o tyto pozice je, ale cesta k potřebné kvalifikaci není přímočará, protože pro ni často neexistuje studijní nebo učňovský obor. Tyto lidi si musí firma vychovat,“ vysvětluje Jiří Halbrštát z personální agentury ManPower.

Mezi takzvanými bílými límečky je situace podobná. Firmy se snaží rozpoznat lidi s potřebnými předpoklady a ty rozvíjet.

„Hledáme obchodníky, účetní, IT analytiky, inspektory, bezpečnostní techniky i auditory. Pracujeme s mladými talenty, využíváme specializované personální agentury, inzerujeme, dáváme odměny našim pracovníkům za doporučení nového kolegy, působíme i na sociálních sítích,“ popisuje situaci Jakub Kejval z inspektorské a certifikační společnosti Bureau Veritas.

Jediná cesta je vlastní výcvik

Velká poptávka je momentálně po kvalitních vystudovaných sládcích s praxí, protože pivovarnictví zažívá boom a vzniká mnoho nových pivovarů.

Průmyslovku ale ročně dokončí jen jedna třída pětadvaceti maturantů kvasné chemie. Z nich třetina jde pracovat do pivovarnictví. Dalších několik absolventů promuje v oboru na VŠCHT (Vysoká škola chemicko-technologická).

Některých odborníků je prostě málo, jiné profese český vzdělávací systém neprodukuje vůbec.

„Na první pohled se zdá, že by to mohlo stačit, ale dobrým sládkem se absolvent stane nejdříve po pěti až deseti letech práce v pivovaru,“ vysvětluje Pavel Zítek, který má jako sládek pivovaru Gambrinus s výchovou profesionálů dlouholeté zkušenosti.

„Každý rok u nás máme jednoho až dva studenty pivovarství z VŠCHT, kteří tu získávají praxi, a pokud se osvědčí, mají šanci po skončení studií pracovat u nás,“ dodává.

Špatná pověst některých profesí

Některé specifické profese rovněž trpí problematickou pověstí z dřívějška. Velké zkušenosti, znalosti i profesionální vyladění si žádají třeba pozice v pojišťovnictví. Jejich obsazování přitom komplikují občas nepěkné historky, které se o provizechtivých pojišťovácích šíří mezi lidmi.

„Snažíme se férovým přístupem ke klientovi bořit negativní představy o pojišťovacích agentech a v současné chvíli se zdá, že zájem o tyto pozice stoupá,“ věří Renata Vápeníková, HR specialistka ČSOB.

Hotových odborníků se nedostává

Personalista Halbrštát připomíná, že zlepšení situace se u specifických profesí nedá očekávat. Naopak, výcvik zaměstnanců podle potřeb firmy bude čím dál tím nezbytnější.

„Požadavky na zaměstnance se s technologickým pokrokem mění stále rychleji a hotových lidí s potřebným profilem je k dispozici méně a méně. Investovat do tréninku a rozvoje lidí je v době 4. průmyslové revoluce jedinou možností,“ zdůrazňuje.

S tím souhlasí i Jakub Kejval z Bureau Veritas. „Dlouhodobě jde o investice a nic než investice. Jednak do technologií a infrastruktury, aby bylo potřeba méně lidí, neboť stárnutí populace se nedá zastavit. A pak zejména do vzdělání, abychom vychovali více tuzemských odborníků a motivovali je k tomu, aby neodcházeli za hranice,“ říká.

Motivovat zaměstnance

Zásadním tématem budoucnosti je osobní motivace zaměstnanců. Kvalifikovaní lidé s vyšším vzděláním chtějí ve své práci vidět nějaký smysl. Chtějí pracovat s nejmodernějšími technologiemi, vidět za sebou jasné výsledky a do zaměstnání chodit nejen pro výplatu.

„Vedle toho si vysoce cení svobody při práci a možnosti vymýšlet své vlastní projekty. V tom má většina českých firem ještě velké rezervy,“ připomíná Jiří Halbrštát.