Pro pětinu českých zaměstnanců představují služební cesty do zahraničí nezbytnou součást jejich pracovní náplně.

Závist svých kolegů tím ale příliš nevzbuzují. Přestože devět z deseti pracovníků vnímá možnost pracovních výjezdů jako přidanou hodnotu, 62 procent o zaměstnání, které vyžaduje výlety mimo republiku, ve skutečnosti moc nestojí.

Podle názorů téměř poloviny dotázaných představuje časté cestování zátěž pro osobní život.

Stinné stránky

Podle názorů téměř poloviny (46 procent) dotázaných totiž časté cestování představuje zátěž pro osobní život a právě to může být i důvodem, proč k němu mají Češi rezervovaný postoj.

„Práce s možností cestování se může zdát velkým lákadlem, má ale samozřejmě i své stinné stránky. Je psychicky i fyzicky náročná – ať už potřebou soustředit se při jednání s partnery, nebo nutností vyrovnat se s časovými pásmy při leteckých cestách – a určitě tak není vhodná pro člověka, který chce mít pevně danou pracovní dobu a jistotu, že každý den usedne s rodinou k večeři,“ vysvětluje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad.

Podobně rezervovaní byli respondenti průzkumu Randstad Workmonitor i k případnému stěhování do ciziny.

Dobrá nabídka zláká jen třetinu

Myšlenka pracovat v zahraničí se zamlouvala jen necelé čtvrtině Čechů, což je nejméně ze všech 34 zemí, kde svůj průzkum společnost Randstad prováděla. Naprostou většinu českých zaměstnanců by nemotivovalo k opuštění republiky ani předložení dobré nabídky.

Za tou by bylo ochotno odejít pouze 33 procent dotázaných. Podobný, i když o něco méně zdrženlivý přístup mají například lidé v Lucembursku, Rakousku či Slováci. Velký zájem o práci v zahraničí naopak projevili Indové, Mexičané, Turci nebo například Číňané, z evropských zemí pak hlavně Italové.

„Češi se do ciziny rádi podívají o dovolené, odejít nastálo jen kvůli práci už je ale tolik neláká. Přispívá k tomu i situace na trhu práce v tuzemsku. Vzhledem k tomu, že se Česká republika momentálně pyšní nejnižší mírou nezaměstnanosti v celé Evropě, není tento postoj velkým překvapením,“ komentuje výsledky průzkumu Púllová.

Nechtějí se stěhovat ani po Česku

Co je pro zaměstnavatele čím dál větším oříškem, je fakt, že Češi nejsou ochotni stěhovat se za prací ani v rámci ČR. Přesun rodiny kvůli práci jednoho ze členů se totiž málokdy finančně vyplatí, především kvůli malé nabídce cenově dostupných pronájmů. To platí zejména o dělnických profesích, ale i o profesích ve středním příjmovém pásmu.

„České firmy ve většině případů ještě nejsou – ke své škodě – připraveny motivovat potenciální zaměstnance relokačními balíčky. Děje se tak pouze v případě vysokých manažerských postů nebo u specializovaných odborníků, kteří jsou pro danou firmu klíčoví,“ připomíná Púllová.

Trumfnou nás jen Japonci

Tak jako práce v cizině není pro Čechy lákavá, ani zájem o spolupráci se zahraničními kolegy není valný. Mít spolupracovníky jiných národností a kultur by uvítala jen necelá polovina (44 procent) českých zaměstnanců. V tomto směru jsou Češi oproti ostatním národům uzavřenější.

Méně přístupní jiným kulturám na pracovišti jsou podle průzkumu Randstadu už jen Japonci, naopak v mnoha zemích Jižní Ameriky a Evropy tuto možnost lidé vítají s nadšením.