Hlavní obsah

Na trh práce se vracejí fluktuanti

Právo, kil

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dva nebo i více pracovních poměrů trvajících méně než dva roky – tak obvykle vypadá historie předchozích zaměstnání fluktuanta. Pro personalistu takový životopis znamená, že by si na daného uchazeče měl dávat velký pozor a zvážit, zda ho vůbec pozvat na pracovní pohovor. Může totiž počítat s tím, že se takový člověk bude okamžitě po nástupu do zaměstnání opět poohlížet po něčem jiném. A firma bude muset za rok, nejpozději za dva za něj hledat náhradu.

Foto: Profimedia.cz

Fluktuantům je pracovní iniciativa cizí.

Článek

„Fluktuanti byli velkým problémem trhu práce před nástupem hospodářské krize na podzim roku 2008. Krize způsobila, že si lidé začali práce více vážit a takzvaných job hopperů ubylo. Dnes jsou však zpět a firmy si na ně musí dávat větší pozor,“ upozorňuje Tomáš Surka, ředitel personálně-poradenské společnosti McROY Czech.

Věrnost firmě se „nenosí“

Lidí, kteří vydrží v jednom zaměstnání desítky let, je stále méně. Zatímco starší generace vnímaly stabilitu zaměstnání jako jeden z nejdůležitějších faktorů své kariéry, mladší ročníky se na svůj profesní život dívají jinak. „Málokdo chce dnes odejít do důchodu ze stejné práce, do které nastoupil po skončení školy. To je na jednu stranu přirozené. Ale měnit zaměstnání v dvouletém a kratším intervalu je zase druhý extrém. Platí to pro kariéru daného člověka i pro společnost, která ho zaměstnává,“ připomíná Surka.

Jednou nohou jinde

Hledání zaměstnance je totiž proces, který je pro firmu náročný jak organizačně, tak i finančně. Vysoká fluktuace narušuje zaběhlé procesy, snižuje efektivitu týmů a vytváří dodatečné náklady na vyhledávání a zaškolování nových zaměstnanců. Fluktuanti se nedokážou dostatečně ztotožnit s firemní kulturou, nemají zájem o budování kvalitních vztahů s kolegy, neuvažují dlouhodobě a pracovní iniciativa je jim cizí.

„Obrazně řečeno, po nástupu do práce jsou už jednou nohou jinde. Namísto toho, aby se věnovali budování kariéry v dané firmě, poohlížejí se od začátku po něčem jiném. Nezajímají je dlouhodobé projekty, je jim jedno, kde bude jejich firma za pár let. V té době už totiž chtějí být někde jinde,“ vysvětluje Surka.

Raději se jich zbavit hned

Motivací ke změně zaměstnání jsou u job hopperů nejčastěji peníze. Profesní výzvy, kvalita kolektivu nebo dobrý šéf jsou z hlediska jejich priorit až na posledním místě. Změnit zaměstnání a vyzkoušet něco nového jsou ochotni za několik stokorun, které mohou dostat navíc.

„Pokud by jim zaměstnavatel o danou sumu plat zvýšil, budou se i tak dívat po něčem jiném. Pro firmu je mnohdy lepší zbavit se takového člověka hned na začátku než se ho později snažit za každou cenu udržet. I proto by se lidé měli zamyslet nad tím, jestli si častou změnou práce nekazí životopis. Dnes, v období ekonomického růstu, sice mohou práci měnit úspěšně i několik let, ale dříve či později na své fluktuanství doplatí,“ zdůrazňuje Tomáš Surka.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám