Nejčastějším přečinem, s nímž se potýká 40 procent firem, je zpronevěra majetku. Podvodná jednání se však neomezují jen na řadové zaměstnance a hmotný majetek společnosti. Mezi časté problémy patří také střet zájmů a využívání nezákonných výhod, s nimiž se již setkalo 37 procent firem.

Střet zájmu u klíčových zaměstnanců

„Jeden z klientů nás například požádal, abychom prošetřili případ podezření ze střetu zájmů u člena vedení dceřiné společnosti. Naše šetření skutečnost nejen potvrdilo, ale navíc prokázalo, že dotyčný propojení aktivně využíval k vlastnímu obohacování. Škoda na uzavřených nadhodnocených zakázkách nakonec představovala stovky tisíc eur,“ uvádí Maroš Holodňák, ředitel oddělení Forenzních služeb společnosti KPMG Česká republika. Přitom by stačilo, aby společnost důkladně prověřovala vztahy mezi klíčovými zaměstnanci a dodavateli.

Neznalost etického kodexu

Dalšími riziky, kterým společnosti v posledních dvou letech čelí, jsou korupce a úplatkářství, obsazování významných funkcí spřízněnými osobami nebo nedovolené využívání majetku společnosti či přijímaní darů. A to i přesto, že většina dotazovaných firem uvádí, že má jasně stanovený etický kodex. Pravda ale je, že kodex zaměstnanci mnohdy dobře neznají, v důsledku čehož dochází k jeho porušování.

Možnosti detekce podvodného jednání

Většina dotázaných společností sice potvrdila, že má zavedeny mechanismy pro oznamování podvodného jednání. Povědomí zaměstnanců o existenci a správném používání těchto mechanismů však bývá nízké, což snižuje jejich účinnost.

„Společnosti by měly zavést formální pravidla, která budou upravovat oznamování podvodného jednání a zvyšovat povědomí svých zaměstnanců o těchto pravidlech, a pravidelně své zaměstnance také školit a motivovat,“ doporučuje Holodňák.

Prověření třetích stran

Posouzení rizika podvodného jednání před započetím vztahu se třetí stranou nemají firmy standardizované. „Většina společností sice předtím, než vstoupí do obchodního vztahu, riziko takového vztahu posuzuje, mnohdy se však jedná o omezené a neformální posouzení, které se zaměřuje především na finanční rizika, a abstrahuje od rizika podvodu, například ve formě fiktivní firmy nebo nastrčeného prostředníka,“ vysvětluje Maroš Holodňák.