Zlatník je profese s tradicí i budoucností

„Matka pracovala jako brusička ve výrobním družstvu Granát a to má k profesi zlatníka velmi blízko. Navíc jsem měl výtvarné nadání, a protože jsem žil ve městě šperků a drahokamů, jak se Turnovu také říká, bylo studium oboru zlatník logickým vyústěním,“ přibližuje své začátky Milan Hejral.

Při výběru adeptů pro tuto uměleckou profesi rozhoduje samozřejmě talent a výtvarné schopnosti. Každý uchazeč musí dobře zvládat kreslení podle předlohy, důležitou podmínkou pro přijetí je i dobrý zrak. „Tenkrát o přijetí do oboru zlatník-klenotník usilovalo 42 zájemců. Ale přijato nás bylo jen 15,“ vzpomíná Hejral.

I když práci zlatníka vykonává skoro čtyři desetiletí, z toho posledních dvacet sedm let ve vývojovém oddělení Granátu Turnov, je stále co objevovat a zdokonalovat. V žádném případě, jak říká, člověk nesmí podlehnout pocitu uspokojení, protože to je pro výtvarníka konec.

Pracuje hlavně s českými granáty a za svou kariéru vytvořil mnoho šperků. Některé z nich byly dokonce oceněny v různých soutěžích, např. Design VD, Šperk roku a jiné. Připravoval i pár jedinečných zakázek, jako byly zlaté manžetové knoflíčky pro britského následníka trůnu prince Charlese. Ale nejraději vzpomíná na svůj první šperk, který vyrobil pro maminku ve druhém ročníku učení. „Zdaleka nebyl dokonalý a měl mnoho vad na kráse, ale pro ni to byl tenkrát ten nejkrásnější.“

„Ještě než vznikne nákres šperku, musím znát veškeré požadavky zákazníka. Někdy jsem limitován cenou, jindy váhou zlata, samozřejmě lépe se tvoří bez omezení,“ prozrazuje Hejral. Nejobtížnější je podle něj zvolit správnou sílu materiálu. Aby nebyl šperk příliš tenký a nedeformoval se nebo zase zbytečně mohutný a těžký. Zkušený návrhář – zlatník – už při nákresu vidí, jak bude šperk později tvořit.

Ve své profesi nemá žádný konkrétní vzor, ale inspirací mu vždy byli staří mistři zlatnického řemesla. „S jejich prací se setkávám při různých opravách letitých šperků. Vždy je na nich co obdivovat. Někdy mě zaujme třeba netradiční zdobný uzávěr náramku, jindy nevšední podbízování prstenu,“ říká Milan Hejral.

Na můj nechápavý pohled vysvětluje: „Mnoho šperků, zejména těch luxusnějších, je podbízováno, to znamená, že se pod hlavou prstenu, brože nebo náramku zhotoví jakýsi ozdobně prořezávaný rámeček vysoký tři až pět milimetrů. Šperk pak neleží celou plochou na oděvu nebo na těle, ale je pod ním mezírka, jež umožňuje, aby tudy vnikalo světlo, které ještě umocní třpyt kamenů vsazených ve šperku.“

Protože vymýšlení a vytváření nových šperků je jeho každodenní pracovní náplní, osvěžením je pro něj tvorba plastiky. K jeho výtvorům patří plastika Český slavík, cena MTV, cena rádia Impuls a jiné. Také rád spolupracuje s módními návrháři na kolekci šperků pro módní přehlídky.

Co se čištění šperků týče, lidská tvořivost nezná mezí. „Už jsem měl několikrát to „potěšení“ navracet šperkům lesk po zásahu různých „expertů“, kteří si mysleli, že naleštit auto nebo prstýnek je totéž,“ říká Hejral.

Žádný zázračný recept na čištění šperků podle něj neexistuje. Musíme-li už šperky čistit doma, pak je jen lehce vyvařit v mýdlové či jarové vodě s trochou amoniaku a potom kartáčkem opatrně čistit – a to jen ty celozlaté a celostříbrné nebo šperky se syntetickými kameny.

„V každém případě je však lepší dát si šperky odborně vyčistit ve zlatnictví ultrazvukem než si je sám nevratně poškodit. Obzvlášť taková perla, korál nebo jantar jsou na různé chemikálie velmi citlivé,“ varuje Hejral.

Začínat v současnosti v oboru zlatník je podle něj obtížné. Při stávajících cenách zlata a stříbra je nejtěžší sehnat dostatek zakázek. Zahraniční konkurence je u nás velká a obstát v ní je složité. Proto mnoho i šikovných zlatníků a brusičů muselo skončit.

Samozřejmě jako každá práce, která se dělá dlouho, i ta zlatnická se promítá do zdravotního stavu; patří k ní bolavá záda a rok od roku silnější brýle. Ale je to vyvážené tím, že je to práce tvůrčí s jasným výsledkem. „A pak, šperky dělají radost. Lidé se jimi obdarovávají z lásky a kvalitní šperk se většinou předává v rodině z generace na generaci,“ uzavírá Milan Hejral.